Svatební cesta křížem krážem

Přečteno budeš mít za: 6 minuty

Možná jste si všimli, že jsem změnila příjmení. Zatím si na něj stále zvykám, ale skutečně se tak stalo a já se 22.8.2020 stala vdanou paní Kubátovou. O tom se však zmíním v jiném článku, protože dnes bych ráda sdílela zážitky z naší svatební cesty, která byla pořádně nabitá a během které jsme navštívili spoustu krásných míst. 

Sklípek – na zdraví!

Když se řekne degustace vína, mám vždycky trochu strach. Zažila jsem totiž jednu, která mi neudělala úplně dobře a já už někdy kolem deváté večer odpadla. Naštěstí ale, moravské víno je zkrátka moravské víno a i když jsem degustovala seč jsem mohla, večer ani druhý den jsem žádné následky necítila. 

A jak jsme se vlastně do sklípku dostali? Vyjeli jsme sem s pár členy klubu Terryho Pratchetta, kteří sem pravidelně dojíždí. No, a protože jsme si řekli, že začít svatební cestu ve sklípku nezní vůbec špatně, tak jsme se tentokrát přidali i my. Popíjeli jsme, povídali a zpívali a den před tím ještě grilovali. Zkrátka ideální start.

TIP: Mimochodem, sklípky v Petrově (a obecně Petrov a okolí) jsou přesně tím pravým místem pro všechny, kteří chtějí ochutnat skutečně dobré víno. Navíc je okolí moc pěkné, až pohádkové, a tak určitě stojí za návštěvu. Ne všechny sklípky jsou samozřejmě otevřené, ale některé jsou a do těch můžete s klidem vstoupit. A kdy jindy vyrazit do sklípku, než teď.

Cestou k rybníku kolem opuštěného štěňátka

Ještě než jsme se vydali na další část cesty, jeli jsme se podívat kousek od Veselí nad Moravou k nedalekým rybníčkům. Šli jsme se projít kolem a už při příjezdu na parkoviště nám málem pod kola auta vběhl malý pejsek. Tehdy jsme mu ale ještě nevěnovali velkou pozornost. Když jsme se z procházky vrátili, pejsek se k nám přimotal znovu. Byl velice přátelský, bez obojku, a zcela bezprizorně tam pobíhal. 

Chvilku jsme čekali, jestli se k někomu nebude mít, ale neměl. Nebo spíš, měl se ke všem. Každého běžel očichat a snažil se nastupovat lidem do auta. Tak jsme se rozhodli, že na něj zavoláme policii. Nakonec – i když byla neděle – skutečně policajt s odchytovým autem přijel a pejska odvedl (poté, co ho manžel odnesl do auta v náruči). Několikrát jsme pak na něj mysleli. Jakpak se asi má? Vzal si ho někdo? No, co vám budu povídat. Byl to zkrátka milouš. 

Za odměnu jsme se pak vydali na dobrou kávu. Jediná kavárna, která měla otevřeno, bylo Kafe v Kině. Ale nelitovali jsme. Dali jsme si pěkně dobré espresso od La bohemy a byli jsme nadmíru spokojení. 

TIP: Kdybyste skutečně nevěděli kam ve Veselí nad Moravou zapadnout, Kafe v Kině je jasná volba. Je to příjemné, stylové místečko, s výbornou kávu a skvěle vyhlížejícími zákusky (ty bohužel hodnotit nemohu, my skončili na zmrzlině.) No, podívejte se sami: ZDE

Na návštěvě u Čachtické paní

Úplně původní plán na svatební cestu bylo vyjet do Švýcarska. Bohužel ale, dnešní doba tomu úplně nepřeje, a tak jsme se zmohli na jedinou “zahraniční” výpravu, a to na Slovensko. Vyjeli jsme do městečka Višňové, které leží přímo pod Čachtickým hradem. 

Bydleli jsme v moc milém rodinném penzionku Škulec. Příjemný, na krásném místě a pan majitel se o nás staral skutečně ukázkově (dokonce mi na naši žádost pořídil i bezlepkové pečivo a každé ráno nám připravoval bohatou snídani).

V den příjezdu do Čachtic jsme si udělali rovnou 6km procházku na hrad, pěkně do kopečka. Hrad byl sice už zavřený, ale což. Ty výhledy, které z něj byly, byly k nezaplacení. Cestou zpět nás ale chytl déšť. Ovšem, ani to nás nijak neodradilo. Díky našim nepromokavým bundám jsme sice zmokli, ale mohlo být hůř. Každopádně už tady jsme zjistili, že je možné ujít 6km pěkně do kopečka a lesem v něčem co se jmenuje skinners. Jedná se o ponožkoboty – tedy ponožky s tvrdou podrážkou (takový ten nástřik co sem tam najdete na pracovních rukavicích). Zkrátka ponožky určené k chození venku (vypadají takhle). Je to jistý druh barefoot. Noha si v tom krásně odpočine a protáhne se – a potom cítíte i svaly, o kterých ani nevíte, že je máte. 

Druhý den našeho Slovenského putování jsme se vydali na cca 20km dlouhou túru z Višnového, přes Salášky, skrz CHKO Malé Karpaty a zpět. Pěkně kopci a dalšími kopci. Nebylo to nic jednoduchého, ale bylo to krásné.

Směrem na Vysočinu

Následně bylo naší povinností (a přáním) ukázat fotky ze svatby našim babičkám. Ty bydlí na Vysočině a na Šumavě. Původně jsme chtěli na Vysočině po ukázání fotek přespat na jednom našem oblíbeném místě ve stanu, ale protože už od rána pršelo a do večera nepřestalo, rozhodli jsme se, že to vzdáme a přespíme pod střechou.

I proto byl tenhle den hodně “podstřechový”. Jediné, co jsme mimo ukázání fotek zvládli, byla návštěva asi nejlepší kočičí kavárny, které znám, brněnského Pelíšku. Tam si nás málem jedna kočička adoptovala. Nemít doma našeho tygra (který by společnost nesnesl), tak jede s námi (kavárna je totiž adopční, takže skutečně chyběl jen malinký kouštilínek). 

Byla zkrátka úplně úžasná. A přišla sama. Seděli jsme na křesle, vybírali jsme si dort a něco k pití, když tu po Zdendově kalhotech začalo šplhat černobílé, asi čtyřměsíční kotě. Stočilo se v klíně do klubíčka a začalo hlasitě příst. No.. nezamilovali byste se?

Šumavění

Ještě než jsme se vydali na poslední štaci, zastavili jsme se na oběd v Humpolci. Zde jsme navštívili hotel Fabrika, který už mám také vyzkoušený z minulých let, z doby, kdy jsem v Humpolci byla na jednom tanečním soustředění. Skutečně moc dobře tu vaří. A prostředí je také velice příjemné – lehce industriální, ale útulné. Ani teď nezklamal a my jsme se opravdu dobře najedli. Následně jsme zjistili, že ať nás postavíte do středu jakéhokoliv města, zaručeně vám v něm do deseti minut najdeme trochu hipster kavárnu s kvalitní kávou (ideálně na filtru). Stalo se tomu tak ve Veselí nad Moravou a teď i v Humpolci, kde jsme navštívili krásné místečko jménem 8smička. Určitě můžeme také vřele doporučit. 

No, a pak už jsme poslední dny svatební strávili na Šumavě. Nejdřív jsme se vydali podívat se na jeden skutečný skvost. Na skleněný oltář, který můžete najít v Kostele sv. Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic. Mistrovské dílo, jen co je pravda. V kostelíku dokonce celou dobu hraje kazeta, která popisuje historii oltáře a dokonce i to, jak byl vyroben a co vše na něm najdete. Pokud budete mít cestu kolem, nesmíte minout! 

A pak jsme si udělali výlet s přespáním na nouzovém nocovišti. Začali jsme na Kvildě, kde jsme si sbalili dvě velké krosny s jídlem, spacáky a stanem a vyrazili jsme – ještě se zastávkou na Jezerní slati. Cesta vedla nejprve 10km přes prameny Vltavy na nouzové nocoviště Bučina, kde jsme se rozložili a přespali. Ještě před tím jsme si ale konečně udělali dobrou večeři v podobě tradiční “česnečky na vařiči”. Tu jsme si dělali navíc na tom nejvíc romantickém místě, které si můžete představit. Na turistickém posezení hned vedle výběhu s krávami. No, co více si přát, že?

Druhý den jsme šli cestou přes Knížecí Pláně až na Borovou Ladu (dalších cca 11km). Kousek od ní jsme ještě navštívili – alespoň dle mého – nejkrásnější šumavskou slať, a to Chalupskou a pak už jsme se svezli autobusem zpět na Kvildu a odtud hurá domů.

A také ještě nesmím zapomenout na jednu zajímavou věc. Během šumavského výletu jsme učinili obrovský objev. Víno v plechovce! Ano, čtete dobře. Skutečně existuje víno v plechovce (dobrá haluz, co?). Zřejmě sen každého turisty. Jedná se o Frizante všech vinných barev od Vinařství Hruška. A kupodivu, musím říct, tak jako všechna Hruškova vína, ani tohle nebylo vůbec špatné. 

TIP: Nebojte se vína v plechovce!

TIP 2: Nouzové nocoviště Bučina je super. Rozhodně se ho nemusíte bát. A obecně Šumavská nouzová nocoviště stojí za  návštěvu. Jsou vybavena sezením a dokonce i toi-toikou. A většinou tu není moc lidí, i když my osobně narazili asi na další čtyři nocující. 

Závěrem

Byla to rozhodně svatební cesta jak má být a zároveň svatební cesta podle našeho gusta. Pěkně v přírodě a s pohorkami na nohách. Bylo to trochu rozlítané, ale zase jsme toho skutečně hodně viděli. A to se počítá!

Mladá dívka s duší umělce. Nadšenec. Milovnice tance, literární tvorby a přírody. Nepohrdne ani kvalitní kulturou, vážnou hudbou a dalšími podivnostmi. Třeba jako převlékání do kostýmů. Zkrátka zcela normální člověk!

18 thoughts on “Svatební cesta křížem krážem

  1. Já si vždycky u pojmu “svatební cesta” představím zahraničí. Ale vy jste mi to teď úplně vyvrátili. Krásně strávené dny. 😊
    Hodně štěstí a lásky ve společném životě! ❤

  2. Kruciš, někam mi zmizel první komentář, asi jsem něco zvrtal. Zkusím ho napsat znovu a budu doufat, že pak první pokus taky někde nevyleze :-).

    Na Čachtickém hradě jsem kdysi dávno byl a na většině zmíněných míst taky. Jen mi to dohromady zabralo řadu let, zatímco vy jste to sfoukli za pár dní :-). Gratuluji a držím moc palce.

  3. Tak to by rozhodně byla svatební cesta podle mého gusta! Na Čachtickém hradě jsem kdysi dávno byl, ostatně podobně jako na většině dalších popsanných míst. Než jsem je zkompletoval, trvalo mi to ovšem řadu let, zatímco vy jste to sfoukli za pár nabitých dní :-).

  4. Andělko, moc se mi vaše svatební cesta líbí! Vidím místa známá i ta méně známá a hlavně dva šťastné lidi! Moc vám to přeji!
    Děkuji za návštěvu na mém blogu.
    Užij si sváteční den, Helena

    PS: víno Hruška máme moc rádi, zrovna v pátek jsme byli ve vinotéce na burčáku. Ale že může být i v plechovce, to jsem netušila :o)

    1. Já také moc děkuji za návštěvu a za krásný komentář! 🙂 Jinak, my to také netušili, o to více překvapení jsme byli, když nám ho pani v takovém pěkném obchůdku na Kvildě nabídla. Takže pokud vám chutnají vína od Hrušky, můžete určitě zkusit i to jejich frizante v plechovce. 🙂

  5. Vaši cestu jsem sledovala na FB, moc se mi líbila, protože byla hodně netradiční. Žádné lázně, welness nebo kuře alá bažant :).

  6. Zní to krásně. Gratuluju!
    Jenom… tak se mi zdá, že na nouzovém nocovišti nejsou stromy, aby si našinec natáhl hamaku. Škoda 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Back To Top
0 Shares
Share via
Copy link
Powered by Social Snap