Sacharóza a její náhodný vznik

Když jsem se dozvěděla, že existuje něco takového, jako je Trpaslicon, nejprve jsem vůbec nedoufala, že se tam nějak dostanu. Během času se to ale jevilo jako stále jistější a jistější, až se stalo, že jsem se pevně rozhodla, že na něj pojedu a začala jsem věci kolem toho důkladně zařizovat. To už jsem ale tvořila i svůj kostým. Když už, tak už, že?

Nejprve bych měla podotknout, že do té doby jsem o cosplayngu a CONech vůbec nic nevěděla (pokud jsi též zmaten a také nevíš o čem mluvím, pak se podívej sem, drahý čtenáři). Tohle celé tedy byla jedna velká premiéra, která ovšem proběhla bez nějakých velkých faux-pas a navíc se vše vydařilo tak, že jsem si svět těchto akcí a převlékání do kostýmů, hned zpočátku zamilovala.

Co se ale mého kostýmu na Trpaslicon 2013 týče, volba po dlouhém a důkladném uvažování padla na Sacharózu Rezámkovou, novinářku z knih od Terryho Pratchetta. Rozhodla jsem se pro ni nejen kvůli tomu, že sehnat nějaký vhodný převlek nebylo nic až tak složitého (i když pravda, ten geniální kabát, co na sebe natáhla ve filmu Zaslaná pošta, to bohužel nebyl), ale i proto, že role novinářky mi je tak trochu blízká.

Už když jsem poprvé na sebe oblékla onen kostým, nastala v mém chování jakási automatická změna. Náhle jsem neměla problém se úplně narovnat, kráčet rychle a rázně, a na každého pokukovat tak trochu povýšeně. Proč ne? Nebyla jsem to přeci já, ale Sacharóza. Mohla jsem to svést na ni..

Sacharissa Cripslock

To mne také asi na celém tom bláznovství bavilo nejvíce. Hraní. To, že jsem se mohla na nějaký čas stát někým jiným. Já jsem teatrální člověk, tělem i duší, a proto mi tohle povyražení přišlo vhod. Možnost si beztrestně trochu ostřeji do někoho “rejpnout”, trochu vykřiknout, nebo se chovat opovržlivě, na druhou stranu třeba ale i krapet podlézavě a úlisně, je uvolňující (sakra, teď to vyznělo, že jsem ze Sacharózy udělala svini, to ne, ne.. to není pravda!)

Ale trochu k charakteru. Co s ním? V knize moc popsaný nebyl, proto jsem měla stejně jako ve výběru kostýmu i ve výběru charakteru ruku vcelku volnou. Bylo vlastně úplně jedno, jaká povaha bude, protože ta pratchettovská zas až tolik rozebraná není. A tady se musím přiznat, že i těch pár popisků, které v knihách lze najít, jsem nakonec nebrala moc v potaz. Postupovala jsem opravdu z velké části podle mého, a tak vznikla zcela ojedinělá Sacharóza Rezámková, novinářka za slovo vzatá, která si nebere servítky s nikým a s ničím.

Jak jsem postupovala při výběru charakterových rysů je asi jasné.

  1. Je to novinářka
  2. Jaké jsou novinářky?
  3. Vlezlé! Otravné! Egocentrické!
  4. A musí mít při ruce pero… a notýsek.

K tomu všemu jsem pak ještě přidala pár rysů od Pratchetta

  1. Snaží se chovat jako dáma, ale moc jí to nejde.
  2. Přehání své reakce.

A co z toho vzniklo? No přeci to, co mělo! Opravdová novinářka, která se nebojí ničeho. Ráda křičí (ano, opravdu je trochu halasnější, což mi sice dělá malinko problém, ale tak co… někde to cvičit musím.) a nadává. A samozřejmě si myslí, že jí patří celý svět, takže strašně ráda rozkazuje. A já v žádném případě teď nechci tvrdit, že jí to nejde…

Sacharóza Rezámková

Pak jsem přemýšlela nad něčím, co bych mohla použít jako nějaký typický pohybový prvek. Znovu jsme si prošla všechny body výše a vyšlo mi z toho nakonec jediné. Musí být ve všem strašně rychlá a její chůze musí být rázná. Měla by dělat opravdu hodně krátké kroky. A s těmi podpatky to bude působit ještě mnohem lépe. Ovšem, chtělo by to ještě něco. Když už mám ten velký klobouk, který mi padá do čela, svádí mě to pořád zvedat bradu. A i to se dá využít! Nos pěkně nahoru, no ne? A taky že jo. K novinářce to sedlo.

Poslední bonbónek, kterého si asi nikdo stejně nevšímá, ale to je jedno. Pro můj dobrý pocit, že? Stačí jedno malé gesto rukou (přesněji – zvednout ukazováček nad ostatní prsty, křečovitě zvednut celou ruku od zápěstí dolů a prudce s ní máchat sem a tam a sem a tam…) Netušíte, jak moc to psychologicky pomůže! Neskutečně!

A tak nakonec vznikla celá Sacharózina povaha. To, že mluví překotně a často se přeříkává, to by sice neměla, ale protože jsem z chudáka novinářky udělala dost velkého poplacha (dobře, má i své světlé chvilky, kdy si uvědomí, že by se možná měla chovat krapet seriózně),protože poplachem jsem i já sama (a ne, pořád jsem se toho nedokázala zbavit), holt jsem to už jen přičetla k charakteru. Ale stejně myslím, že to do celku zapadlo. Zkrátka… co dodat? Vivat Sacharissa Crisplock!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.