Nira, příběh hračky, která žila mnoho životů

Minule jsem vám představila panenky, které pamatují více, než já. Ale ty nebyly mojí nejoblíbenější hračkou (panenky mne nikdy nějak neučarovaly, protože díky staršímu bratrovi jsem měla v oblibě jiné kousky). Ovšem mezi mé nejoblíbenější hračky obecně patřila Nira. Ano, Nira. Že nevíte, co, nebo kdo to je? Tak se pojďte seznámit.

Kdo je Nira?

Teď jistě následuje otázka. A co to je ta (ten, to?) Nira? Tak abyste věděli, je to ta a je to takové prapodivné zvířátko. Vlastně je velice těžké odpovědět na tak “záludnou” otázku, protože Nira byla zároveň všechno a nic. Je to totiž zvíře, které jsem si sestavila z německé stavebnice jménem Montage (něco podobného jako Merkur, akorát v plastu), a já, jakožto malé dítě, jsem té prapodivné věci vdechla život. Jinak ale rozhodně jako zvíře nevypadala, ovšem v mých představách se stávala vším možným. Nu, zkuste ale uhádnout, jako co byla nejčastěji? Co myslíte? Jaké zvíře měla Nira hlavně představovat?

Nira ve stoje (ano, stojí sama!)

Není pes, jako pes

Ne. Nebudu vás trápit. Nikdo by na to myslím nepřišel. Nira je totiž pes. Bez ocasu a bez uší (které jsem jí ovšem také někdy udělala [z papíru]), ale s vyloženě psíma očima. Zkrátka pes “jak se patří”. Já jsem si s ní povídala, štěkala jsem za ni, starala jsem se o ni, krmila ji a hlavně ji tahala všude s sebou. Ať jsem šla kamkoli, Niruška musela se mnou.  V té době to byl můj největší kamarád. Vždycky jsem si přála živé zvíře, ale protože jsem ho tehdy mít nemohla, tak jsem si vytvořila alespoň takovéhle. Plastové. A vydrželo mi to hodně dlouho. Dnes už si s ní samozřejmě také nehraji, ale nezanevřela jsem na ni a mám ji, stejně jako panenky, schovanou jako připomínku těch krásných chvil s ní. Ne, nerozmontovala jsem ji.

Každopádně dosud lituji maminku, která musel ven chodit – nutno podotknout, už s docela odrostlým dítětem – a se psem, který vlastně ani nebyl psem, které ono dítě táhlo za sebou na provázku a ještě mu neustále upravovalo nožičky tak, aby stála. Což se dokonce i dařilo, když se šroubky pořádně pevně utáhly. 

Niro! Kam to koukáš!

Začátek hračky

Ale pozor. Nira má i svůj životní příběh, který jsem jí vymyslela. Nejprve to totiž nebyla Nira, ale Jack. A to pěkně dlouhou dobu. Ale Jack mi utekl a já našla, už ani nevím kde, malé štěňátko, kterému jsem začala říkat Nira. Padly jsme si do noty. Naučila jsem ji spoustu věcí. A byla (vlastně dodnes je) opravdu velice chytrá! Uměla skákat, dělat různé artistické kousky, rozuměla mi každé slovo….  No, a od té doby jsme spolu.

Ale pozor, to není vše. Řekla jsem už, že vlastně Nira byla všechno a nic? Ano? Ale co to znamená… Nira totiž nebyla pořád jen psem. Jelikož mi nedělalo velký problém stavebnici předělat a přestavit, tak se na chvíli stala i jiným zvířetem. Třeba orlem, kočkou, koněm a dokonce i dinosaurem. Hodně široký záběr na jednu zvířecí potvůrku. Nejlepší na tom ale je, že vlastně vypadala pořád skoro stejně (jen počet a postavení nohou se měnilo), ale zkrátka, pro mě to bylo to, co jsem zrovna potřebovala. Ale jedině k Niře jsem se stále znovu a znovu vracela.

A sedni!

Jak se oživuje hračka

Přemýšlela jsem, kdybych někdy měla opravdového živého psa, jak bych ho pojmenovala. Přišla jsem na to, že lepší jméno, než Nira (pokud by to byla fenka), bych vybrat nemohla. Na počest mé nejoblíbenější hračce, se kterou jsem zažila tolik krásných věcí. Zhmotnit ji. Musím však uznat, že lepšího domácího mazlíčka, než byla Nirunka, jsem si přát nemohla. Mohl se měnit, jak já jsem chtěla, mohl umět to, co já jsem chtěla (takže třeba i mluvit) a hlavně mě na slovo poslouchal. No, není to úžasné? Nechtěli byste také tak chytrého a šikovného mazlíčka?

Musím ale rozhodně uznat, že ta moje nynější tygřice mi to, jaké je to mít opravdového mazlíčka, ukázala se vší parádou a já bych ji už za nic nevyměnila. 

Hračka

17 thoughts on “Nira, příběh hračky, která žila mnoho životů

  1. Jejda, tuto stavebnici vůbec neznám, je výborná. Takové hračky podněcují fantazii, procvičují motoriku a dokážou zabavit na dlouhé hodiny! 😉

  2. Tu stavebnici jsem mívala taky, ale nikdy mi z ní nešlo nic postavit, tak jsem vždy čekala, než mi někdo něco postaví. Nira vypadá dobře.

  3. Ježíši, to je tak krásný, jak já ti rozumím! 🙂
    Kluci mají podobnou stavebnici u babičky, občas se z ní postaví zvířátko, ale většinou Matěj stejně skončí u nějaké bouchačky :D.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.