Ze života

Konečně nestudent, aneb Jak jsem se vypořádala se studiem a kam jsem se vrhla dál?

Vážení a milí čtenáři, 

konečně se na vás po velmi dlouhé době obracím. Ano, blog (lépe řečeno – blogy) jsem zanedbávala, protože jsem zkrátka měla jiné priority. Ale konečně jsem zase tu a mohu s vámi sdílet mé každodenní radosti a myšlenky. A co vše se událo od té doby, co jsem psala naposledy? Mnohé. 

Po více jak roce zpět

Je to až děsivé, jak jsem psaní zanedbávala. Dlouho jsem ale vůbec neměla chuť cokoliv tvořit a do čehokoliv se pouštět. Chyběla mi energie a radost, tlačila jsem před sebou problémy a věci, které jsem úplně řešit nechtěla. Ale musela. 

Mezitím jsem vedle Listůsnů.cz, rozjela ještě druhé listy, Listypohybu.cz, kam jsem – pravda – nepřispívala o moc více. Ale přeci jen, trochu intenzivněji (pokud se to dá tak nazvat). Každopádně, když se dívám na data posledních článků, skoro se až stydím. Ale co už. Člověk prochází různými obdobími. 

Svatba a dál?

V srpnu v roce 2020 jsem se vdala. To byla ta největší změna v mém životě, která odstartovala změny další. Jak jste možná již zaregistrovali, kdo mě sledujete i na mém Instagramu, tak pak začali studijní peripetie. 

Ony se tedy táhly už dlouho, ale především v roce 2021 už nabývaly na síle. Už jsem skoro dokončovala studium na Fakultě humanitních studií, už jsem skoro byla před státnicemi, ale – těsně před koncem jsem se rozhodla, že studium ukončím. 

Možná si teď říkáte „Sakra, ale nebude mít titul! Nebude mít papír!“ ale víte co? Mně to nevadí. Protože já si tímhle krokem zachránila ty zbytky energie, které jsem v sobě ještě měla, abych mohla dokončit studium druhé. Výcvik tanečně-pohybové terapie v Olomouci. Napřela jsem zbytek sil sem. A ne – nebylo to jednoduché – protože mi jich zbývalo opravdu málo. Ale povedlo se. Dotáhla jsem úžasnou praxi, kterou jsem měla v pražském Gerontologickém centru, kde jsem zkoumala vliv tanečně-pohybové terapie na paměť. Napsala jsem o tom práci, která mě neskutečně bavila a nakonec jsem ji úspěšně obhájila, stejně jako jsem úspěšně složila závěrečné zkoušky. 

A to, to bylo něco úžasného. Stalo se tak na konci listopadu 2021. A já tomu téměř ještě teď nemohu uvěřit. Je úžasné, že se to takhle povedlo. Mám z toho neskutečně dobrý pocit. Tehdy jsem pochopila, že to, že jsme si (chvíli) nadávala za to, že jsem nedotáhla do konce Fakultu humanitních studií („jako všechno, prostě nedotahuješ věci!“), znamená zkrátka jen to, že dotahuji věci, které mi dávají smysl. A že mi můj odchod z VŠ měl ukázat, že ne všechny boje zkrátka má cenu bojovat. Protože to je boj s větrnými mlýny. A tohle byl. 

Nutno uklidit si v životě

Už téměř před koncem studia tanečně-pohybové terapie jsem se dostala do stadia, kdy jsem cítila, že potřebuji ve svém životě za těmi studijními léty udělat tlustou čáru. A tak jsem se zařekla, že se vrhnu na veliké probírání a úklid. Což se nakonec povedlo. Našla jsem totiž web víceradosti.cz, kde jsem se inspirovala metodou KonMari. Stáhla jsem si návod, jak začít a vrhla jsem se do toho.

Probrala jsem hlavně oblečení, a to takovým způsobem, že šla pryč hromada vysoká téměř jako já. Úklid doma je zároveň úklid v hlavě. Dávala jsem pryč staré, aby mohlo přijít nové. A byl to krásný pocit. Pocit čistoty a uvolnění.

Jak to celé šlo, na to se můžete podívat v mém videu.

 

Začátek podnikatelské cesty

A pak, pak jsem se vydala za svým. Konečně. Během studia tanečně-pohybové terapie jsem se rozhodla, že je načase sdílet myšlenky a osvětu i jinde. A tak jsem si založila Instagram, začala jsem točit videa na YouTube, začala jsem točit svůj vlastní Podcast a hlavně – začala jsem vymýšlet své podnikání. Začala jsem žít podle svého. Ještě koncem minulého roku jsem pracovala jako koordinátorka výzkumných projektů v Národním ústavu duševního zdraví. Dnes už tam mám jen jeden den (a to jen do dubna) a zbytek, zbytek je ta má cesta. Je to krásná tvůrčí cesta, kdy přebírám otěže života a jedu po své cestě.

Mám veliké plány. Už teď mám nějaké individuální klienty v rámci pohybové terapie. Zároveň vymýšlím on-line kurzy a vlastní produkty. Jsem v tvůrčím procesu, jsem to já. Tvořím svou realitu a miluji to.  Brzy vám jistě o všech mých podnikatelských záměrech povím více. Ale dnes jsem vás chtěla převážně pozdravit a říci vám, že (pevně doufám) budu zase na blogy pravidelně přispívat a že jsem zpět. 🙂

Mějte se krásně!

Vaše Anděla

Mladá dívka s duší umělce. Nadšenec. Milovnice tance, literární tvorby a přírody. Nepohrdne ani kvalitní kulturou, vážnou hudbou a dalšími podivnostmi. Třeba jako převlékání do kostýmů. Zkrátka zcela normální člověk!

12 komentáře

  • Eliška

    No já jenom koukám s otevřenou pusou. Samozřejmě v pozitivním slova smyslu. Gratuluju k svatbě a držím palce v dalších projektech! ❤️

  • Raja Luthriela

    Někdy je holt potřeba udělat v životě nějakou změnu, i kdyby byla sebetěžší. Člověku to prostě prospěje a je pak šťastnější. Já se však ke změně zatím nedokážu propracovat. Možná bych měla začít něčím menším.

  • Lucy Villain

    Tvoje situace mi trochu připomíná tu mou. Těsně před státnicemi (dokonce jsem již odevzdala bakalářku) jsem si přerušila studium – ke státnicím jsem stejně nemohla, chyběly mi předměty a kredity. Zatím jsem ještě neodešla, ne oficiálně, dávám si pauzu rok a pak se uvidí, ale… i když by mě na jednu stranu mrzelo, že jsem promrhala tři roky pro nic, na druhou stranu mi na tom titulu prostě nezáleží. Je to zvláštní pocit a zvláštní situace no 😀

    Každopádně tobě přeju hodně štěstí v podnikání, jde vidět že to máš už fakt rozjeté a naplánované, tak snad ti to vyjde 🙂

  • Čerf

    No krása, gratuluji a těším se na další informace. Ono je to s tím dokončováním někdy podobné jako u horolezců: Je vždycky důležité umět se v případě nutnosti otočit v pravý čas, třeba i když vrchol už je zdánlivě na dosah, protože je důležitější, aby se člověk (obohacený) vrátil a s chutí pokračoval, než aby na tom kopci nechal poslední síly.

  • Boudicca

    Andělko, přeji hodně štěstí na cestě podnikání. Ať tě to baví, ať k tobě klienti a projekty sami přichází a hlavně ať na to máš pořád tolik energie! Já si podnikání sama nedokážu představit, vyhovuje mi moje práce, kde se můžu realizovat, ale jen „tak akorát“ v rámci jasně dané pracovní doby a s vědomím, že mi každý měsíc přistane na účtu výplata. Kdybych podnikala, asi bych měla problém vypnout, relaxovat, věnovat se i jiným zájmům nebo rodině.

    S tříděním naprosto souhlasím, ten pocit z protříděného a čistého je prostě neskutečný! Podobným způsobem třídím nejen oblečení, ale celou domácnost. Kdo zažil, tak zná. 🙂

    • Anděla Kubátová

      Děkuji moc za krásný komentář a přání! 🙂 Ano, třídění je strašně super věc. Očistná.
      A co se podnikání týče – každý to máme nějak. Já jsem zkrátka po dvou letech v zaměstnání zjistila, že jsem nezaměstnatelný člověk, a že potřebuji jet „podle svého“. 🙂
      Jak to vše půjde, to uvidíme.

  • Marie Veronika

    Hurá, článek na blogu! 🙂 Předně gratuluji k ukončení obou studií – k jednomu, protože bylo úspěšné, a k druhému, protože takové rozhodnutí nebylo snadné, ale zato bylo podle všeho správné a o to jde. Zadruhé ti přeju úspěšný rozjezd tvé jedinečné cesty a co nejmíň starostí na ní. Jsi odvážná a to je velmi inspirativní! A zatřetí se těším na další blogové články 🙂

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Shares
Share via
Copy link
Powered by Social Snap