Klubíčko roztomilosti

Už je to dlouho, co jsem skutečně chtěla mít své vlastní domácí zvířátko. Rodiče vždycky sice trvali na tom, že se nic takového nestane, protože jsme byli pořád mimo domov a nebo proto, že domácí atmosféra v té době byla skutečně velmi pohnutá. Když jsme pak s maminkou zůstaly samy, opět jsem to zkoušela a zase nic. Ovšem… časy se mění. A věci se mění s nimi. A tak se stalo, že jeden jediný obrázek na internetu zařídil všechno za mě.

Zvířatko do domu

O čem to tu ale mluvím, že? Nu, stala se jedna jediná věc. S nástupem na VŠ jsem jaksi měla chuť konečně vzít věci do svých rukou. Sice vše mělo být trochu jinak, ale co už se stalo, stalo se. některé situace prostě člověk opravdu neovlivní. A když už vše bylo rozhodnuté, tak proč to měnit. Že? Ale abych pořád nechodila okolo horké kaše, povím to trochu popořadě. Když jsem začal uvažovat o tom, že se budu zdržovat sama nějaký větší čas v Praze, kvůli škole, tak jsem se rozhodla, že si skutečně splním svůj sen a že si pořídím domácí zvířátko. Volba byla jasná. Kočka.

Ovšem nic není tak jednoduché a tak samozřejmě i zde byly problémy. Především proto, že s Prahou to tak horké nakonec nebylo a já se opět dostala do “přejezdové situace” mezi dvěma městy. Ale to mě neodradilo. V tu chvíli už jsem totiž měla vše domluvené a už jsem nechtěla nic měnit. Kočička byla “na cestě”, a tak jsem začala jednat. Ale zase. Nejprve mi vůbec nechtěla přijít kočičí objednávka záchůdku, steliva a spousty hraček a pak, když už vše došlo, jsem zase nemohla najít tu vysněnou kočičku. A i volba útulku byla dosti proměnlivá. Původně jsem plánovala výlet do pražských Měchochlup, ale z toho nakonec také sešlo. Kvůli jedné jediné fotce.

Sarah
Malá Sarah z útulku Srdcem pro kočky (c) Srdcem pro kočky

Sarah, sarah… budeš Oma!

Seznamte se. Toto je malá Sarah z rakovnického depozita útulku Srdcem pro kočky. Kočička, která do útulku přišla s maminkou a třemi bráchy z venka od jakéhosi hospodářského stavení. Já na ni narazila chvilku poté, co byly fotky zveřejněny na facebooku a hned mi bylo jasno, že tohle je přesně ta kočička, kterou k sobě hledám. Něco mi zkrátka našeptávalo, že pokud ne ji, tak nějakou další budu hledat sakra dlouho. Ovšem ani tady to nebylo bez problémů. To, co bránilo v hladkém průběhu celého procesu, byla logicky vzdálenost útulku. Ovšem, jak se říká, líná huba, holé neštěstí. A tak stačilo jen pár dotazů, jeden telefonický hovor a zanedlouho byla malá Sarah u mě.

Prošmejdila kde co mohla, každý koutek, ale co bylo krásné, i přes to, že skutečně na chvilku zalezla, jakoby se chtěla raději úplně vypařit, nechala se nakonec přemluvit a pohladit. A od té doby je zvyklá lehat u mě, lehat na mně a vlastně obecně, je na mě zvyklá a je naprosto úžasná. Opravdu. Je jí sice ani ne pět měsíců, ale už bez problémů chápe, co se po ní chce. Je pravdou, že jí je všude plno, protože člověk se podívá na koberec, vidí kočku. Podívá se na kuchyňskou linku, vidí kočku. Podívá se na stůl, co vidí? Správně. Kočku. Podívá se do postele, tam kočka. Do lednice, zase kočka…

Oma de Sarah na sluníčku

No dobře. To už přeháním. Jediné, co tím chci říct, že je Sarah skutečně zvědavá. To ano. Proleze kde co všechno. A v poslední době je také pořádně žravá – a je jí úplně jedno, co jí. Ale jí téměř pořád. Ovšem, také to je na ní znát. Když k nám přišla, byla hrozně hubená a titěrná. Ale teď už z ní začíná být pořádný kus kočky. Má neuvěřitelně jemnou a hebkou srst a stejně tak jemnou a sympatickou povahu. Není to žádný blázen. Je to správná dáma, která ví, kde je její místo a kde jsou její meze. A také moc dobře ví, co si k ní mohou ostatní dovolit. Když se nechce bavit, tak se prostě stáhne a není s ní řeč.

Ale zase na druhou stranu, když má náladu, hraje si o sto šest a také ráda sama od sebe přijde a nechá se i pohladit; samozřejmě po důrazném připomenutí toho, že tady skutečně je (k tomu jednoduše poslouží pacička). A samozřejmě, postel mi v noci okupuje také. Naštěstí se ale zatím vejdeme.

DSCN0048

Proč Oma?

A ještě to jméno. Sarah se mi sice líbilo, ale já odjakživa toužila po zrzavé kočičce jménem Oma desala. To je totiž postava ze seriálu Hvězdná brána, taková správně povznesená mimozemská bytost. A já si nemůžu pomoct, ale vždycky přišlo, že musela snad kočkám z oka vypadnout. Povahově tedy. Takže o jménu jsem měla jasno. Ovšem zase jsem nechtěla přejmenovávat nějak násilně, proto se věci mají tak, že jsem kočičku nakonec pojmenovala oficielně Oma de Sarah.

Za ten čas, co jsme spolu, máme už něco za sebou. Ale o tom zase příště. Už jen proto, že jsme dnes chtěla Ominku jen představit a pochlubit se. Vím, je to možná trochu bláznivé, ale… mně to nedalo. To, jak celé první dny probíhaly u nás z pohledu Omy se můžete dočíst na mém blogu na iDnes. Tedy přesně zde. Ale já sama se v tuto chvíli rozloučím a budu se zase těšit na shledanou u dalšího, snad brzkého, článku!

28 thoughts on “Klubíčko roztomilosti

  1. Po kočce moc toužím, ale zatím to není možné. Vyrůstala jsem s kočkami (a kradla jim i kosti s chrupavkami)… Jako malá jsem s nimi i spávala (z postele jsem samozřejmě málem skoro vypadla já, nikoliv čičák). 🙂

  2. Ten, kdo s kočkou žije,
    má mé sympatie 🙂
    A podle toho, co jsem si tu přečetla (a četlo se mi to skvěle), dostala se Ominka do těch nejlepších rukou. Moc ráda si přečtu příští “kočičí” článek. Jo, a děkuju za návštěvu a kočkám zdar! 😀

    1. Ah, děkuji moc. 🙂 Jsem ráda, že se článek líbil. A taky, že se líbila Ominka. 🙂 Ona je opravdu úžasná.
      Každopádně, děkuji za návštěvu! 🙂 A budu se těšit na další!

  3. Je to krásná kočička a pobavilo mě to kočka na lince, kočka na stole, kočka na koberci. Kočky jsou holt stěhovavé a přemistitelné.
    Tvoje kočička je nádherná a teď na zimu bude pěkně huňatá a oplácaná. Počkej v létě, to začne měnit srst, jako ostatní zvířátka. Ale to se dá vydržet, jen budeš asi víc vysávat nebo kartáčovat sedačky. 🙂
    Tak hodně štěstí s tímhle štěstíčkem!

    1. No jo, s tím se musí halt počítat. 🙂 Každopádně Oma je úžasná. A pozorovat ji jedna radost.. člověk se skutečně nenudí. 😉

  4. Je nádherná. Kočičky mám moc ráda. Zrovna jsem se vrátila z návštěvy syna, má 2 letého černobílého kocourka. A moje maminka má celozrzavého. 🙂

    1. Kočičky jsou úžasná stvoření. 🙂 O tom není pochyb. A člověk má pak hned nějakou lepší náladu, když je jim nablízku. 🙂

  5. Je naprosto úžasná!
    Kočky jsou skvělé, vždycky jsme doma nějaké měly, v počtu tři až sedm. 🙂 Teď doma žádnou nemám, a tak obdivuji kočky všude, kam přijdu. Časem bych nějakou chtěla také. Doufám, že si s ní užiješ spoustu zábavy! 🙂

    1. Spoustu zábavy? To bezpochyby.. 😀 Ona se nezdá. Je hodňoučká, to ano. Ale často mívá buď žravé, nebo přehnaně hravé nálady (kdy lítá po celém bytě tak rychle, že ji není možné ani vidět)… 😀 Ale jinak je úžasná. 🙂 Strašně vstřícná a hodná.

  6. Ta je nádherná :-)) Kamarádka má taky útulek pro kočičky, zrovna dnes mi líčila, že tam má pěknou britku :-), tak už dcera špekulovala, že by 🙂

    1. Že by? 🙂 No, britka je úžasná záležitost… to ne že ne. 🙂 Jinak děkuji za komentář a za návštěvu! 🙂

  7. Moje kočky vzkazují “Meow meow purr purr purr”. Já tomu nerozumím, anžto nejsem briťák, ale prý to máš té své přetlumočit. 🙂

  8. Krásna mačička! Pamätám si, ako dieťa som aj ja strašne túžila po zvieratku. Nakoniec sa mi sen splnil, tiež som mala mačičku, teda presnejšie kocúrika. Bolo to moje najmilšie zvieratko. Potom sme dlho mali iba psov, no raz sme našli v kontajneri tiež mačičky, a nemohla som ich tam nechať. Z tých nakoniec prežila iba jedna, ktorú som si nechala. Osud si vždy nájde cestu. 🙂
    https://windinhairblog.wordpress.com/

    1. Tedy, to jsou věci. V takových případech vždy jen říkám “To nebyla náhoda, asi to tak mělo být” 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.