Kočky jsou opravdu neskutečná stvoření. A vskutku nadpozemská. Ne náhodou jsem tu mou pojmenovala Oma. A proč? Disponuje totiž mnoha a mnoha neuvěřitelnými schopnostmi. Mimo jiné i schopností být úplně, ale úplně všude.
Pohyb kočky, aneb kočka je všude
Navíc se to moje zrzavé sedmiměsíční dítko dokáže teleportovat, takže i když jsem si jistá, že je určitě na židli v kuchyni, během sekundy ji najdu v posteli úplně na druhé straně bytu, aniž bych slyšela, jak přešla. Ale o tom dnes ne. Dnes vám chci trochu odhalit odvěkou hádanku, kde všude je možné najít kočku. Ta moje skutečně dokáže vyhledávat ta nejlepší místa pro odpočinek. Tedy… pro odpočinek. Někdy samozřejmě i pro trochu toho zlobení. Ominka je ve svém věku zkrátka pořádný provokatér.
A jaká jsou ta nejkurióznější místa? No, i přesto, že tekoucí vody se bojí, když má žízeň, chodí pít ne do mističky, ale přímo ke zdroji. Vleze si do vany a čmuchá tam tak dlouho, než nějakou tu blahodárnou tekutinu nakonec najde. Často ji to ale tak vyčerpá, že u toho rovnou usne. To, že pak leze ještě pod vanu, snad ani nemusím dodávat. Že?
To, že si hraje na knihu, asi také není pro kočkomily nic extra nového, že? Ovšem Oma opravdu vyhledává ty nejužší prostůrky, jen aby je mohla vymést. A trůní si tam a trůní.
Živá prachovka
S tím vymetáním to však princeznička dotáhla až k dokonalosti. Ona totiž moc dobře ví, že všechna vysoká místa jsou jaksi těžko přístupná. Tedy pro dvounohé. Oma ale našla cestičku i tam. A čím vyšší skříň, čím blíže ke stropu, tím lépe. Prý nám chce pomoct s úklidem, protože tam nahoře je plno prachu. Tehdy získala novou přezdívku – živá prachovka – protože to tam vytřela tak dokonale, že všechna smítka ulpěla už opravdu jen na její kožešině. Jsem přesvědčená, že nahoře nezůstalo zhola nic.
A aby toho nebylo málo, rozhodla se, že pohlídá i to jídlo, co skladujeme v kuchyni na skříni. Aby fotka nemátla, tohle je skutečně také dost vysoko. Nad skleníkem a pár poličkami.
Když ji omrzí výšky, tak je schopná hledat i jiná kuriózní místa. A jak říkám, čím menší prostor a čím hůře se tam dostává, tím lépe pro ni. Proto takovou kočku můžeme najít např….
…. v koši
… v domečku pro panenky.
… ve skříni s oblečením
a nebo v sáčku.
Je doopravdy velice vynalézavá. A pořád jí napadají nová a nová místa, kam se může uchýlit. Takže věřím, že podobný článek vyjde ještě jednou. A co vaše kočičky? Jaká místa pro odpočinek si hledají?
A v koši hlídá, abys jí náhodou nevyhodila něco, co by ještě mohla potřebovat! 😉
Je to tak!
V tej krásnej fotke, kde spí medzi knihami, mi pripomína moju mačku (bohužiaľ, už nie je medzi nami)… Alice bola tiež “vášnivá čitateľka” :D… niekoľkokrát som ju nevedela nájsť a neskôr som zistila, že chodí spať až za knihy…do toho miestečka medzi knihami a stenou knižnice :))
No jo… 🙂 Sečtělá kočka, dobrá kočka. Ony prostě milují veškeré stísněné prostory… 😉
Děkuji moc za návštěvu a komentář!
Ta fotka, jak vykukuje z knihovny je vskutku skvělá.
Ano, tam se jí zatím líbí asi nejvíce. A i když tam je pořád málo místa, nikdy neodolá…
Teda, ta si umí vybírat místa! 🙂 To je nádhera! 🙂 Jen ten igeliťák vypadá trochu nebezpečně ;). Moc pěkně jsi jí nafotila! 🙂
Jo… nebezpečně.. ale to jí nevysvětlíš! 😀
Ta si tedy umí hrát na schovávanou! :-)) Je krásná, rezaté kočičky jsou úžasné, škoda, že v paneláku v Praze, když chodíme do práce by byla celý den sama. Tak jsem se potěšila aspoň pohledem na tyhle krásné fotky – děkuji!:-)
Alespoň něco… ono, ne že by u nás doma tedy pořád někdo byl a v budoucnu to bude jen a jen horší, ale kočička naštěstí i tu samotu docela dobře zvládá.. 🙂
To je ale krásné! Jo, kočičky, moje vnučka je má jako své děti. Asi proto, že opravdové děti zatím nemá, tak miluje své dva kocourky a zrovna dnes mi zase poslala fotky, jak spolu spinkají. Příští týden je chci dát na blog. Ale tohle je opravdu super koťátko! To by naše Lada taky milovala!
Vskutku, Ominka je k zulíbání… 🙂 Je miloučká a hlavně mě pořád fascinuje ten její vědoucí pohled… 😀 Na fotky kocourků se moc těším! 🙂
V naší rodině jsme všichni pejskaři, nevím o nikom, kdo by měl doma kočičku. Proto žasnu, co máš doma za kaskadéra. Nedovedu si představit, jak se do těch výšek mohla dostat?! 😉 Je ale moc krásná a určitě i mazlík, já bych ji hned pomuchlovala. 😀
Kaskadér… 😀 Jo, to je to pravé jméno.. 😀 A jak se tam dostane? Jednoduše, se šplháním nemá problém. Takže buď vyskáče po nižších skříňkách až nahoru, nebo prostě vyleze po čemkoliv, za co se zachytne… 🙂
Má bezva nápady! Jako každá správná kočka! My teď máme 3 dny doma zrzavého kocourka maminky, ale on už to je dědeček, tak nemá sílu se někde šplhat. Ale hru na schovku hraje stále. 🙂
No ano… nad schovku zkrátka není. 🙂
Nemohu se vynadívat, je to rozkošné a kuriózní. Ta čičinka je kouzelný mazlík. Nejvíc mě fascinuje mezi knihami. Je prostě po tobě. Obě jste náramné osobnosti. ☼☼☼
Po mně? 🙂 No… jistě… jablko nepadá daleko od stromu, že? 🙂 Je pravda, že člověk si asi i ta zvířata vybírá povahově sobě podobná. 🙂 Děkujeme za komplimenty… Omince to vyřídím!
Skříň s oblečením, nejoblíbenější schovka mé drahé! A nejlépe mi vyházet celý obsah skříně.
Vyházet obsah? Hezké.. 😀 No… Oma kdyby vyházela obsah, tak bude ležet na tvrdém a to by se jí nelíbilo.
Tak v té skříni na oblečení je skvělá fotka 😀
Tam si hoví mooc ráda.. 🙂
Ta naše chodí pít do umyvadla ke kapajícímu kohoutku. A oblíbila si trám pod stropem. Kočička sedí vysoko, vidí daleko 🙂
Jo, jo.. čím výš, tím lépe.. 🙂 Ta umyvadla… o tom jsem už také slyšela. Některé kočky skutečně pijou chytře přímo z kohoutku… 🙂 Zajímavé. Jiné před tekoucí / kapající vodou utíkají.