Jaké to je natáčet v centru města? Aneb vánoční zdravice

Nedávno vzniklo nové video. Ano! Můj youtube konečně ožívá. A jaké by to také asi mohlo být jiné video, než vánoční. A když jsem to já, tak jaké ještě? No ano. Taneční. Vznikla z toho malá pohádka O pantýrkovi a holčičce, a tak trochu zapomenutém dárku.

Jak vypadá natáčení v centru města? 

Řeknu vám, zajímavě. Během celého procesu, který proběhl pár dní zpátky, jsem zjistila několik věcí. Pokud začnete skutečně pěkně v centru, na náměstí, dělat cosi, co se podobá tanci, tak se lidé rozdělí do několika skupin. Ta první dění naprosto ignoruje a bez povšimnutí (nebo alespoň na oko bez povšimnutí) projde kolem. Ta druhá se trochu zarazí a začne zkoumat, o co asi jde – při natáčení vánočního videa jsem stihla takto konsternovat jednu malou holčičku s maminkou, dvě skoropuberťačky a jednu postarší paní – asi to jde napříč generacemi.

Pak existuje hlučná skupina. To je ta, co nechápe a má z toho celého děsnou srandu. Tací se pak smějí na celé kolo, aby jó dokázali, jak jste vy blbí a oni nad věcí. A pak je tu ještě další skupina, která se sice tentokrát tolik nerozvinula, ale také neměla ke svému úplnému zrození daleko. Což je škoda. To je totiž ta, co by vám nejraději hodila pár drobáků. Bohužel, já, ani má kameramanka jsme nebyly dost pohotové, a tak před námi žádná plechovka ani čepice nebyla, tudíž nebyly ani žádné drobné. Ale jak říkám, stačilo málo a ten pán by nám něco hodil.

Koukat, či nekoukat?

A jestli se ptáte, jaká skupina je nejpočetnější, pak – světe div se – ta první. Plno lidí prošlo kolem bez toho, aby se nad mými šaškárnami přímo před vánočnními stánky, či pod vánočním stromkem na jednom z našich hlavních náměstí pozastavoval.

Ale i tak jsem si celé natáčení užila. Bylo jediné štěstí, že mé přání z rána, aneb “Sluníčko sakra zůstaň!” se vyplnilo a den byl jak malovaný, tudíž můj milý foťáček mohl bez problémů zabírat, co bylo třeba. A já trdlovala a trdlovala.

Ale abych ještě vypíchla dvě zajímavosti. Co se týče videa. Hlavní roli obdarovaného pantýrka si zahrál můj plyšový panter jménem Elza. Je to pěkný velký, stále ještě zachovalý, černý panter, kterého jsem dostala asi když mi nebylo více jak dva roky. K Vánocům. Úplně si pamatuji tu scénku u stromečku, kdy jsem vytáhla pantýrka a nadšeně křičela na celé kolo “Pantýrek, můj oblíbený!” A opravdu. Od té doby ho mám a nehodlám se ho ještě dlouho vzdát. Je to takový můj tichý průvodce životem.

A ještě jedna věc, na kterou chci upozornit, a to je svetr. To je prosím ručně pletený svetřík z rodinné pozůstalosti, který mi dlouho ležel ve skříni, ale jak tak nad tím přemýšlím, možná by ho tam byla škoda.

Taneční video s příběhem

Ale, ještě by to chtělo poslední věc. O čem tedy nakonec příběh je? No o pantýrkovi a malé holčičce. Ta má svého pantýrka moc ráda a hraje si na to, že mu přinesla dárek. Pak si ale řekla, že by nebylo špatné nějaký sehnat doopravdy. Proto proběhá plno obchodů, všechny stánky na náměstí… až nakonec skutečně sežene. Deku. Teplou, měkoučkou deku. A tu pantýrkovi, ale i sobě, předá. No řekněte, mohla snad holčička vymyslet lepší dárek? A jak to tedy vypadá v reálu? Takto! Přeji příjemné pokoukání!

22 thoughts on “Jaké to je natáčet v centru města? Aneb vánoční zdravice

  1. Pěkné! Líbilo se mi to moc a taky se mi líbí to spojení s dobře vybranou hudbou.
    Jinak mám pár dotazů, na všechny mi asi neodpovíš:
    Kdopak Tě točí?
    Jaké to je město, kde točíš?
    Ty lavičky na začátku a na konci jsou vyhřívané?

    1. Děkuji… 🙂 A kupodivu, hele… odpovím…

      Točila mě má velmi dobrá kamarádka… 🙂 Město je Liberec a ne, bohužel, lavičky vyhřívané nebyly. Ale kupodivu ani tolik nechladily… 😉

      1. Tak ta dobrá kamarádka je fakt dobrá kamarádka!
        Do Liberce jsem jezdívala hodně často ve věku, jako jsi Ty, dnes už tam nemám cestu.
        Jak jsem koukala na ty lavičky, mají dole nějaké větrání či co, udivilo mne to. Ale asi bych se víc divila tomu, kdyby byly vyhřívané!

        1. To ona je. 🙂 A ano, lavičky jsou podivné. Mám totiž ale takový pocit, že to větrání ve tmě svítí. Nejsem si tím ale jistá. Nerada bych kecala… 🙂

    1. *Pokloní se* Díky moc! 🙂 Ono, každý jsme extravagantní nějakým způsobem. Že? Tudíž, ono každý si přijde na své. A mě zrovna tahle extravagantnost neskutečně baví! 🙂

  2. Moc krásné! Ale tu odvahu ti musím přiznat též. Jinak kdybych já šla okolo, tak bych se zastavila a koukala a usmívala se. Po skončení bych nadšeně zatleskala. Jednou jsem se totiž taky nachomýtla k nějaké produkci něčeho, co se mi moc líbilo a přesně tak jsem se zachovala. Jsi opravdu dobrá, blahopřeji!

  3. Je to krásné a milé pokoukání. Já hlavně obdivuji tu odvahu. Já bych se neodvážila udělat ani krok bokem, abych nevzbudila nežádoucí pozornost. Není publikum, jako publikum. Náhodné publikum je nepředvídatelné a toho bych se bála.
    Jinak, Pantýrek tančil skvěle a oduševněle, byl k zulíbání, já bych ho láskou snědla. ☼☼☼

    1. Náhodné publikum dokáže překvapit… ale často spíše právě to, že je náhodným publikem, ani nepostřehne. 🙂 A děkuji. Já to pantýrkovi vyřídím!

  4. Já tě obdivuju. Já bych se styděla, kdyby na mě lidi koukali 😀 Ale je fakt, že jsme divný národ. Nás už nic neobvyklého nezaskočí a bereme to jako něco normálního. 😀

  5. Jé, to bylo krásné. 🙂 Moc se mi líbila ta písnička, na kterou jsi tančila a moc hezký byl i ten příběh. 🙂
    Ale jinak se musím přidat k Janince. Máš odvahu, já bych se před lidmi styděla. Jenže ty jsi na publikum zvyklá, ale oni jsou lidi stejně flegmatici, opravdu si tě moc nevšímali. Jejich chyba! 😉

    1. Jo, jo… 🙂 Vybírala jsem citlivě. 🙂 Ta první je z animáku Forezn a druhá se jmenuje Anděl. 🙂 Ale děkuji moc. Co se té odvahy týče, tak jak říkáš. Na publikum jsem zvyklá, tak to není tak hrozné. A opravdu. Těch, co si všimli, bylo malounko… 🙂

  6. Tak na tohle musí mít člověk řádnou dávku kuráže! 🙂
    Mimochodem, ta část točená na lavičkách je místem mého dětství. Dřív tam bývaly vodotrysky, žádné obchodní monstrum.

    1. Těch obchodních monster tu máme nějak moc. Dokonce ani ty obchody se do nich už téměř nevejdou… 😀 A proto jsou prázdná. Sakra, já si někde budu muset najít a prozkoumat staré fotky. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.