Nezařazené,  Ze života

Jaké jsou začátky podnikání a jak jsem se k tomu vůbec dostala?

Proč jsem se vrhla do podnikání? A jaké to vlastně takhle v začátcích je? Co je na tom skvělé a na co bych si příště dala ještě větší pozor? A co jsem o sobě zatím v průběhu zjistila? To vše vám odhalím v tomto článku.

Když chce být člověk vlastním pánem

Proč jsem se vlastně do podnikání vrhla? Asi z důvodu, který je velmi, velmi častý. Protože jsem zkrátka chtěla mít svobodu. Chtěla jsem být paní svého času. V rámci dvou let, kdy jsem byla zaměstnaná, jsem zjistila, že skutečně nejsem zaměstnatelný člověk.

„Přijď tehdy a tehdy“, „Udělej tohle a tohle…“, zkrátka jsem rychle ztratila chuť takhle fungovat. Omezování pravidly bylo něco, co mě vždycky štvalo. Ale teď – teď to nějak přeteklo svou mez.

Při tom všem tu ale byla jedna věc, která mě k podnikání táhla ještě víc. A to, že jsem chtěla dělat něco svého. Chtěla jsem předávat své poslání, své myšlenky, chtěla jsem dělat něco, co mi dávalo ten největší smysl. A to, to byl ten nejsilnější motor, proč jsem se do podnikání vrhla. Potřeba jít si za svým. A protože tanečně-pohybová terapie je zkrátka láska na celý život, tak jsem nelenila.

Ach ty začátky

První dojem – nostalgie. To všechno, co jsem nechala za sebou, přeci jen to byla dvě léta, která jsem odpracovala. Pak přišla euforie a nadšení. Mám čas! Můžu vstávat kdy chci! Spát kdy chci! Můžu jít na návštěvu kdy chci! Můžu… všechno!

A v tomhle módu jsem žila první měsíc. Nadšení, neutuchající nadšení – ale zároveň – ohromná únava. Únava z toho, že jsem tak dlouho jela na plný výkon. Maturita, vysoká škola, výcvik tanečně-pohybové terapie, brigády, práce… a nikdy jsem neřešila jen jednu věc. Většinou alespoň tři naráz

Není proto divu, že mi mé tělo začalo dávat najevo, že takhle to opravdu nepůjde. Dopadla na mě veliká únava a já se začala o to víc věnovat regeneraci, odpočinku. A nějaké podnikání šlo stranou. Ne úplně, ale přeci jen. Nevěnovala jsem mu tolik, kolik jsem měla.

Bludný kruh

A možná to znáte. Říká se tomu bludný kruh a je to něco, co vás pohltí. Máte černé myšlenky, jste naštvaní na to, že máte černé myšlenky, ale tím, že jste na sebe naštvaní, máte ještě více černých myšlenek. A takhle se v tom motáte. Neustále. Dokola.

A v tom jsem se motala i já. Přišlo totiž léto. Bylo málo klientů, rozjezd byl pomalejší, než jsem chtěla a já si začala nadávat. Začala jsem o sobě pochybovat. Plácala jsem se v tom a nebyla jsem schopná fungovat. A takhle to trvalo skoro dva měsíce. A tehdy, tehdy jsem se zeptala sama sebe „A chceš ty takhle fungovat?“ A já si řekla: „Ne“. Dala jsem si studenou sprchu a začala jsem uvažovat nad tím, kudy z kruhu ven.

A povedlo se mi to. Podařilo se mi najít pár technik, které mi pomohly se vrátit znovu do procesu – o těch vám napíši příště. A tak jsem tady. A jedu dál!

Kdybych začínala příště, co bych udělala jinak?

Začala jsem trochu střemhlav. Jak to dělám ráda. Měla jsem trochu připravenou půdu, ale ne moc. Kdybych začínala znovu, dala bych si mnohem větší pozor na to, zda mám prostředky na prvotní rozvoj podnikání a na to, začít opravdu úplně naplno. Pokud ne, tak bych si nechala alespoň dva pracovní dny jako stabilní přivýdělek.

Opravdu bych si předem promyslela princip práce a stanovila si jasná pravidla. Neudělala jsem to ze začátku a to mě také semlelo. Jasně si říct, co chci za den udělat a kolik času čemu budu věnovat.

To byly asi nejzásadnější problémy, se kterými jsem se potýkala. Nedostatek kázně, protože člověk má najednou hafo volného času a je to, opravdu, hodně zrádný pocit. Pozor na něj. Je krásný, ale zrádný!

A prostředky. Takový ten klasický pocit, že člověk všechno zvládne sám. Bez pomoci. Není to tak. Je potřeba vedení. O tom žádná. Tím myslím, že je dobré mít po svém boku někoho, kdo vás povede.

Měnila bych?

Ne. V žádném případě. Proč? Protože jsem ráda, že můžu takhle fungovat. Že můžu dělat to, co mi dává smysl. To své. Ano, možná se stane, že si najdu nějaký stabilní přivýdělek, abych mohla podnikání dále rozvíjet, ale – to uvidíme v průběhu září. Každopádně, vydala jsem se na tuhle cestu, nelituji a půjdu po ní dál! Jsem vděčná, že mohu.

 

Více o tom, se u mě dělo, se dozvíte v mém vlogu… 🙂 

Mladá dívka s duší umělce. Nadšenec. Milovnice tance, literární tvorby a přírody. Nepohrdne ani kvalitní kulturou, vážnou hudbou a dalšími podivnostmi. Třeba jako převlékání do kostýmů. Zkrátka zcela normální člověk!

2 komentáře

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Shares
Share via
Copy link
Powered by Social Snap