Jak přežít první zkouškové?
„První zkouškové bude šok.“ Jo. To je něco, co jsem věděla už od počátku – i když jsem doufala, že přechod na VŠ až tak krutý nebude. Ale že to nakonec bude až takovéhle peklo, to jsem netušila. A ne. Možná to je s podivem, ale opravdu to nebylo školou a učením.
Když se události v mém životě semlely přesně tak, jak říká první článek na tomto novém blogu, psychika začala protestovat. A to více, než bych si představovala. Ona už byla nějaký čas narušená, ale zkuste jí vysvětlit, že zrovna teď a tady potřebujete být opravdu v pohodě. No, jistě. Nepochopí to. Proč také. Že? Ona si stejně bude žít svým vlastním životem a spolu s tím ještě zvládne kecat do toho mého (čemuž bych konečně měla učinit přítrž!). To jsem zažila já. A to dokonce tak, že jsem byla „vyřazená z provozu“ na tři měsíce. Dobrá… plus mínus. Ale vlastně až s novým rokem jsem začala fungovat tak, že jsem byla schopná opravdu začít něco dělat.
Rada nad zlato č.1 – nenech se vyvést z míry okolím, protože okolí často prostě nechápe, že na něj nemáš čas!
A začala. Nejprve jsem se pustila do dotahování restů školních, kterých bylo více než dost. Nejdříve těch malých. Protože, abych se snažila nějak začít s učením na tři hlavní velké zkoušky, na to jsem pořád ještě neměla ani pomyšlení. Tři sedmisetstránkové učebnice mi výhružně ležely na stole, probodávaly mě učeným pohledem, ale to bylo tak všechno. Tedy, až na to, že Oma si z nich udělala čas od času příjemný pelíšek.
Ale zadařilo se. Všechno, až na pár maličkostí (nad kterými už jsem teď mávla rukou), se mi podařilo dotáhnout. Ovšem zkouškám se utéct nedalo, protože se mi opravdu nechtělo přesvědčovat vedení fakulty, že kredity budou stačit, když bylo jasné, že nebudou. A tak mě čekalo učení. Ale času na to moc nebylo. Nakonec z toho totiž vzniklo čtrnáct dní, za které jsem se musela naučit na všechny zkoušky. A co si myslíte? Je to v lidských silách? Ano, máte pravdu. Není.
Rada nad zlato č.2 – začněte od malých úkolů. Ten zbytek už půjde sám. Ale hlavně, ať se děje co se děje, nenechávejte učení na poslední dny před zkouškou. Já vím, že to stejně pravděpodobně většina z vás studujících asi udělá, ale nedělejte to. Vážně to není pro vaše zdraví, nervy a pro vás obecně, vůbec dobré.
Tedy. Není rozhodně v lidských silách naučit se na zkoušky v tomto stavu a za tento čas alespoň v té míře, abych získala nějakou pěknou známku. Byl to neskutečný pocit bezmoci. Vědět, že když se to nenaučím, na univerzitě už mě asi úplně chtít nebudou, ale na druhou stranu jsem byla ve stavu, kdy jsem prostě nebyla schopná dělat nic. Určitě nejsem jediná, kdo takový pocit zažil, ale dosud jsem ho znala jen z vyprávění. A teď se dostavil až ke mně, zaťukal mi na dveře a nenechal se znovu vykopnout na ulici.
Ovšem, i přes všechny ty nepříjemnosti a těžkosti, nakonec to skóre není tak špatné. Samozřejmě, už zpočátku jsem naprosto rezignovala na to, dosáhnout na jedničky, nebo dvojky. I když u některých předmětů se mi i to podařilo. Z čehož mám radost. Jen ty hlavní zkoušky haprovaly. Ale, světe div se, nakonec to dopadlo dobře. I když jsem bojovala se zoufalstvím a s myšlenkou na to, že to prostě nemůžu zvládnout, zvládla jsem to. Tedy, až na jednu hlavní zkoušku (sociologie mě vypekla!), ale tu jsem nakonec s pomocí zhůry zvládla na druhý pokus, takže i tahle nepříjemnost odpadla a já si konečně mohla říct, že mám skutečně hotovo – a tak jsem se zapsala do druhého semestru!
Rada nad zlato č.3 – Nikdy se nevzdávejte a nikdy se nehoňte za skvělými známkami. O známky přeci vůbec nejde.
Stručně shrnuto. Chtěla jsem tento semestr, ten první zásadní semestr, označit jako neúspěšný. Ale bylo mi to z několika stran vymluveno. A když já to takhle s odstupem hodnotím, uznávám, že vlastně byl opravdu vydařený. A pokud snad nevydařený byl, pak jen ve smyslu jednom. V rozvržení času. To jsem opravdu nevychytala. Příště proto musím postupovat jinak. Je fakt, že učit se bichle a litanie za dva dny prostě není dobrý postup.
Dokonce je to postup tak špatný, že mě spolu se vším tím, co se kolem mě za poslední měsíce dělo, poslal na pět dní do nemocnice. S diagnózou zánětu ledvin. Ještě teď mám antibiotika a ještě teď jsem pořád nenabrala ztracená kila (a že jich není málo). To vše už je jen konečně signálem k tomu, abych trochu přehodnotila přístup k jistým věcem. Je na čase totiž zamávat se stresem. Protože stres je skutečně to, co vás, a přes vás pak i vaše nejbližší okolí, pěkně tiše a po kousíčkách rozkládá. A to přeci od něj není nic pěkného, no ne?
Anděla Kubátová
Mladá dívka s duší umělce. Nadšenec. Milovnice tance, literární tvorby a přírody. Nepohrdne ani kvalitní kulturou, vážnou hudbou a dalšími podivnostmi. Třeba jako převlékání do kostýmů. Zkrátka zcela normální člověk!
Mohlo by se vám také líbit
Jak jsem léčila pony-trauma – aneb FFýlet na Vysočinu
Klubíčko roztomilosti
21 komentáře
Hannah's spirit
Nehonit se za známkami – to se lehce řekne, ale hůř provádí…
Anděla Heřmánková
No. To sice ano, ale jakmile se na to člověk naladí, tak jde všechno hned lépe. 😉
Jarka
To je zajímavý postřeh, který čtu v komentáři, že zvládnutí zkouškového období se dá přirovnat k maturitě. Mám totiž jen tu maturitu a teď už si tedy dokážu lépe představit, co taková vysoká škola obnáší. :-O Takže ti moc gratuluji k postupu do dalšího semestru a držím palce, abys byla i zdravotně fit! 😉
Le fille Ash
Ano. Tohle přirovnání je zkrátka přesné… 🙂
Intuice
To dáš, neboj, moji kluci to taky oba zvládli! Základy vykopané máš, teď jen stavět dál. 🙂
Le fille Ash
Stavět budu, snad už mi to teď tak moc padat nebude… 😉
Intuice
Když jsou dobré základy, dá se na tom dobře stavět!
E.
Prvák je síto, kort ten první semestr, tam se právě ukáže, kdo to psychicky ustojí a kdo ne, takže moc gratuluji, protože to hlavní máš za sebou!
Le fille Ash
Je to fakt. 🙂 A zrovna na FHS to je celkem důležité síto. Ono když je v prvním ročníku 1700 lidí, nějak se to proházet musí… 🙂
TheMole
Neboj, začátek je vždycky nejhorší. A teď to už bude jen lepší a lepší.
Ať je Síla s Tebou, a to nejen ve škole.
A v pohodě – kredity budou stačit 😉
Le fille Ash
Ook. 🙂 Budu tomu věřit. Děkuji za podporu, mistře Mole!
Potan
Pokud tě pustí dál, je ten semestr vždycky úspěšný 🙂 Ach vy prváci 😀
Le fille Ash
To víš, my prváci… jsme prostě divný… no… 😀 Ale tenhle přístup je dobrý! Musím se na něj jen naladit… 😀
Marie
Jak ja tohle odkladani veci znam, ze se divim, ze se to na mem zdravotnim stavu zatim nepodepsalo (s maturitou to prijde), ale zanet ledvin si znovu zazit nechci, takze ti preji brzke uzdraveni. 🙂 Stve mi to, ze takhle porad neco odkladam, delam spoustu jinych veci, ale to nejdulezitejsi ne. Bohuzel, uz jsem takova. Zrovna nedavno jsem se vyhrabala z faze vzteku, bezmoci a probrecenych noci pri psani zaverecne prace z ekonomiky. 😀
Le fille Ash
A jé…. no jo. Co můžeš udělat dnes, odlož na zítra a máš dva dny volno. Že jo. 😀 Já se s tím také snažím pracovat, ale jde to sakra těžko. Tak přeji tobě pevné nervy! 🙂
Jana
Přeji brzké uzdravení, gratuluji k postupu na další stupínek a držím palce, aby ti vycházelo řídit se vlastními radami nad zlato 😉 . (Podvědomí si dělá absolutně co chce a na rozumné rozumové argumenty vůbec nedbá. Já jsem bývala před zkouškami postupem času vystresovaná čím dál víc *ušklíbá se* – tak ti přeji přesný opak 🙂 )
Le fille Ash
No, uvidíme. 🙂 Já vím, že podvědomí je zlobivé, ale třeba si dá říct. A ty rady nad zlato… sem tam tam bylo trochu víc ironie, než by v nich být mohlo… 😀
Děkuji za komentář a návštěvu!
katka
Skúškovým si prejde každý vysokoškolák, takže to beriem ako samozrejmosť. Napriek tomu viem, aké je toto obdobie stresujúce, nakoľko som aj ja v prvom ročníku. Držím palce aby sj sa uzdravila a gratulujem ku skúškam
Le fille Ash
Děkuji. 🙂 Držím palce i tobě! Zkouškové je sice stres, o tom žádná. Jen ten stres je nutné zkrátka co nejvíce umírnit… 🙂
lady Lianna Ellusive
Stres člověku vážně moc nepomáhá. Zvlášť když má jednou za půl roku ekvivalent maturity ze střední, jak psal jeden můj bývalý. Skvělé, žes to zvládla 🙂 .
Le fille Ash
Ekvivalent maturity ze střední… to je tedy fakt. 😀 Že kamaráda chválím za postřeh a trefný komentář! 🙂