Hračky, co pamatují více, než já
Je to zvláštní, ale je to pravda. U mě doma odpočívají tři hračky, které jsou starší, než já. Skoro + – o 35 let. Ještě moje maminka si s nimi hrála. A já jsem s tím pokračovala!
Panenky mého dětství
O koho se jedná? Jsou to tři krásné panenky. Dvě kloubová miminka vyrobená asi v roce 1960. S těmi jsem si, pravda, moc nehrála. Zaprvé jsem panenkám moc neholdovala a zadruhé jsem je nechtěla poničit. Jsou opravdu strašně křehká, a když jsem si s nimi chtěla hrát, musela jsem být nadmíru opatrná. Naštěstí dodnes drží. Sice už si s nimi dávno nehraji, ale mám je alespoň vystavené. Je mi líto je někomu dávat. Kdo ví, co by se jim stalo. Jistě by na ně už nikdo nebyl tak opatrný, jako já. Proto zatím zůstanou hezky u mě. 😉 Jsou to dvojčátka. Holčička a chlapeček. Chlapeček už má zoubky! Kdo se zadívá na jeho fotku blíže, tak je možná uvidí.
Ach, ty vlasy!
Ale pozor. Dvojčátka mají ještě jednoho sourozence. Panenku s nádhernými vlasy, za které by se nemusela stydět žádná Barbie! Dodnes jsou ve výborném stavu a stále se dají česat. Byla vyrobena asi kolem roku 1968, takže je mladší, než miminka. Měla ještě černovlasou sestru, ale tu nemám doma. Nevím proč, ale připsala jsem jí věk sedm let. A to mi zůstalo. Nikdy nebyla starší ani mladší.
S Aničkou, jak jsem tu starší sestru pojmenovávala nejčastěji, jsem si hrála nejvíc. Líbilo se mi, že jsem ji mohla česat, protože ty její vlásky jsou opravdu nádherné.
Nevím, ale mně se tyhle panenky líbí více, než ty, co se vyrábějí dnes. Sice nečůrají, nekakají, nepijí… ale to je právě to. Všechno si mohu představit. Takové panenky rozvíjely u dětí představivost. A když porovnávám dnešní obličejíčky s jejich (konkrétně s obličejíky dvojčátek) rozhodně se mi více líbí tyhle. Už jen proto, že byly malované ručně. Díky tomu jsou každý úplně jiný. Každé miminko bylo originální a to bylo na tom to krásné.
Dnes jsem vám představila má dvojčátka a Aničku. Tím ale nekončím. Mám doma více hraček, které bych vám chtěla ukázat. Příště se těšte na Niru. Kdo je to, co je to? To se dozvíte.
Anděla Kubátová
Mladá dívka s duší umělce. Nadšenec. Milovnice tance, literární tvorby a přírody. Nepohrdne ani kvalitní kulturou, vážnou hudbou a dalšími podivnostmi. Třeba jako převlékání do kostýmů. Zkrátka zcela normální člověk!
Mohlo by se vám také líbit
Waldorfské lyceum – studentovo ohlédnutí
Agent Angel a nýmandí problém
33 komentáře
Pingback:
Hannah's spirit
Tyhle panenky si pamatuju z dob mého dětství. Působí trochu jako z hororu 😀
Anděla Heřmánková
😀 No, pravda. Lehce… (A teď se jich budu bát!)
Dragell
Přiznám se, že panenky jsem po mamce neměla, ale zdědila jsem tehdy mončičáky, kteří byli mými oblíbenými hračkami. Ty jejich palečky do pusy, to jsem zbožňovala. Měla jsem jich několik, některé velké, některé malé, různých druhů. Asi bych se měla podívat u rodičů, jestli náhodou ještě někde nezůstali 🙂
Anděla Heřmánková
No ano! Mončičáci! Také jsem jednoho mívala. 🙂 Takového růžového… ale jen chvilku. Kam se poděl pak, to už nevím…
Vik
Já jsem teda kluk, ale určitě bych si raději hrál s panenkami, co se vyráběly kdysi, než s těmi dnešními. 🙂
Anděla Heřmánková
A dobře bys udělal! 🙂
supice
Jojo, dětství bylo v tomhle super…v té představivosti bez hranic…kolo nebylo kolo, ale vznešený bílý oř, patníky byly překážky, kanály jámy…takže vlastně nakonec ani nešlo o to, jak ty věci doopravdy vypadají;)
Anděla Heřmánková
Představivost bez hranic… ano. Přesně to je to, co si myslím, že dnešním dětem velmi chybí. (Já měla jako oblíbenou hračku staré baterie… a jak jsem si s nimi vyhrála!)
Joina
Pane jo, některé až strašidelné trošičku. Z ničeho nic ožijí a co potom.
Ale jo, jsou pěkné 🙂 a jak tam máš ty dvě panrnky vedle sebe babička má jednu podobnou tak jako malá jsem si s ní hrávala.
Anděla Heřmánková
Strašidelné… hmm… možná krapet jo, když jsi to takhle napsala. 😀 Máš pravdu. Ale naštěstí, za ta léta co jsou v rodině, nic zlého neprovedly. Tak snad dobrý… 😉
Libby
Kdysi byly panenky krásné, ne jak ty dnešní. Taky mám po sobě panenku i po dceři jsou všechny na půdě a čekáme, až nejmladší vnučka Alička trošku poroste a budou jí zajímat 🙂
Anděla Heřmánková
To je dobře! 🙂 Myslím, že jí je pak budou jen závidět! Takové věci se totiž opravdu jen tak nevidí… 😉
Intuice
Fotky vidím, panenky jsou krásné. Já mám ve skříni dva medvědy, jeden je starý jako já, dostala jsem ho k narození, byl velký jako já, ale já jsem poněkud od té doby vyrostla. 🙂 🙂
Anděla Heřmánková
No jo, my rosteme… ale hračky ne. Škoda. 🙂 Ale zase na druhou stranu, když jsou s námi od narození, také to má něco do sebe. 🙂
Vendy
Do třetice všeho dobrého, hledala jsem příspěvky dole a ony ejhle, jsou nahoře. 😀
Ještě jednou, krásné panenky! Já mám všechny mladší, než jsem. I když možná jsou skoro stejně staré, jak ty tvoje… 🙂
Anděla Heřmánková
Hlavně, že jsi ho našla! 🙂 Hurá! Panenkám to vyřídím… 😉
Vendy
Tak nevím, napsala jsem komentář a neuveřejnil se. Možná pozdější zobrazení?
Vendy
Krásné panenky, opravdu kouzelné. A je moc dobře, že si je necháváš, protože je v tom kousek života a kus vzpomínek – kdoví, jak by dopadly, kdyby se dostaly k někomu jinému.
Ty panenky jsou vlastně už i součástí tvého života, takoví němí průvodci.
Anděla Heřmánková
Ano. Kousek života a kousek vzpomínek… to jsi řekla krásně! 🙂
TlusŤjoch
Nádhera! Mám rád staré věci.
Anděla Heřmánková
Staré věci jsou úžasné… 🙂
Vivienne
Hezké panenky, mají své zvláštní kouzlo a tu největší možnou hodnotu! Docela ti závidím, u nás se nic takového nedochovalo. Panenky mne moc nebraly a zbylé hračky, s těmi se hrálo dokud jen trochu fungovaly. Přeci jen několik generací raubířů dá docela zabrat. 🙂
Anděla Heřmánková
Já také panenky moc nemusela. 🙂 Nejvíce jsem si hrála s věcmi po straším bráchovi. Ale tyhle mě dostaly. Ovšem spíše kvůli tomu, že už si s nimi hráli jiní. Líbilo se mi hrát si s něčím, co už někdo měl v ruce..
Ježurka
Jsou to opravdu nádherné panenky a já s tebou úplně souhlasím. Dnešní „barbíbny“ na ně nemají ani náhodou.
Anděla Heřmánková
Barbíny jsou k ničemu… tohle je hračka! 🙂
Janinka
To už jsou skoro historické kousky! 🙂 Doma opečovávám medvěda, kterého jsem dostala k prvním narozeninám. Nejstarší hračky, které u nás doma bydlí, jsou tátovo plechové autíčko bez kola a malý medvídek, plus mínus 55 – 60 let staří.
Anděla Heřmánková
Jé! Medvěd! Těch mám taky pár doma… 🙂 Ale ne tak historické…
Jarka
Už panenky vidím a dokonce i ty zoubečky u chlapečka. 😉 S těmi panenkami by si mohla hrát moje generace, ale nikdy jsem tak krásnou neměla, zvlášť ta mrkačka s vlásky je úžasná! 🙂
Anděla Heřmánková
Mrkačka je skvělá… 🙂 To ano. Ale ony jsou všechny boží!
Jarka
Hm, tak ani v jiném prohlížeči fotky nevidím. U nápisů přibyly jen malé čtverečky s křížkem. To mě tedy ale mrzí. ???
Anděla Heřmánková
Omlouvám se, pravděpodobně se nějak divně nahrály, protože já je viděla normálně. 🙂 Každopádně asi vím, v čem byla chyba. Teď už by to snad mělo fungovat…
Jarka
Jejda, ale kde ty fotky jsou?! Já tady vidím jen nápisy „… holčička, klučík, Anička…“ a nic víc. 🙁 Zkusím si tvůj článek otevřít v jiném prohlížeči, jestli není chyba v něm.