Celiakie? Co to sakra je?

Co je celiakie? Někteří mí čtenáři už vědí, protože podobný článek byl i na starém blogu. Ale myslím, že určitě není na škodu si to trochu zopakovat a trochu rozšířit sepsané informace. Že? A to i proto, že jsem se rozhodla bezlepkovou dietou, bezlepkovými recepty a obecně bezlepkovým životem, trochu více zabývat.  A také proto, že se celiakie stává stále aktuálnějším problémem. A od čeho začít? Od toho základního přeci!

Co je celiakie? 

Jde o autoimunitní nemoc, kdy tělo napadá samo sebe. Hlavním problémem pak je, že střevo není vůbec schopné zpracovávat lepek – gluten. Tenké střevo totiž úplně postrádá své záhyby, klky, které jsou právě glutenem krásně vyhlazené. Proč? Protože rozštěpené fragmenty lepku vyvolávají nepřiměřenou reakci imunitního systému, která vede k tvorbě autoprotilátek poškozujících tenké střevo – trochu moc odborné? Prostě gluten klky zničí.

Co je to lepek? 

Lepek, neboli gluten, je směsí dvou bílkovin, gliadinu a gluteninu. Tyto se nacházejí v některých rostlinách, především v pšenici, kde tvoří až 80% veškerého bílkovinového obsahu. Dále ho najdeme v ovsu, ječmeni a žitu – a to proto také hlavně tyto čtyři milé rostlinky je nutné z jídelníčku vyloučit. Úplně.

Jen tak pro zajímavost, samozřejmě, že ne pro bezlepkáře, kvalita lepku udává zároveň i kvalitu mouky. Říká se, že čím více lepku, tím lepší mouka je. A ano. Lepek opravdu, dalo by se říci, lepí. Zaručuje totiž to, že těsto po zpracování vůbec drží pohromadě. A čím kvalitnější lepek, tím je pak těsto kompaktnější a pružnější. A trochu gumovější.

Normálně by trávení lepku neměl být problém, ale v této době, v době už téměř monodiety, kdy jsou obiloviny velmi častou součástí našeho jídelníčku, se postupně rozvíjí civilizační choroby, protože lepek má obecně negativní účinky, pokud ho do sebe dostáváme velké množství. Ulpívá totiž rád na střevní sliznici, čímž zmenšuje plochu, kterou se vstřebávají živiny do krve. To pak vede k překyselení prostředí, v jehož důsledku potom dojde k poškození střevní sliznice. Klky, které jsou normálně běžně ve střevě přítomné, jsou poškozené, vyhlazené, a neplní svou funkci. Zkrátka všeho moc škodí.

bernard-bezlepkovy-lezak
(C) Bernard website

Co z toho tedy plyne?

Jak já ráda říkám: “Nemohu jíst čtyři věci, ale kvůli tomu nemohu jíst skoro všechno.” No, není to paradox?

Nejhorší ale je, že když se skutečně začnete zajímat o to, kde vlastně všude lepek je, zjistíte, že v nějakých podobách skutečně téměř všude. Mimo veškerého pečiva, dortů a sušenek ho najdeme třeba i ve zmrzlině, pudincích, jogurtech, uzenině a dokonce i v kukuřičných lupínkách. Naštěstí však teď svítá trochu na lepší časy. “Bezlepkovost” se kontroluje mnohem intenzivněji a všude, na výrobcích i v restauracích, mají majitelé za povinnost skutečně veškeré alergeny označit.

Někdy se mě lidé ptají, jestli můžu jíst zeleninu a ovoce. Ano. To samozřejmě mohu. Alespoň jsem tedy zatím neslyšela o tom, že by se do nich přidával škrob, či mouka. Pravda. V bramborech škrob je. Ale to je právě jeden z těch “dobrých”, který jíst mohu. Díky za něj.

Ono, když se člověk zajede, tak zjistí, že zas až tak strašné to není. Mám celiakii, ale rozhodně tím netrpím (ale taky nehubnu, jak nám proklamují některé slavné hvězdy!). Stačí být jen trochu obezřetnější (a o pár korun bohatější) a i celiatk může jíst jako normální člověk. Celiakie není nemoc, ale způsob života. A tak by se také měla brát. Samozřejmě, je rozdíl, když někdo, jako třeba já, onemocní oficielně v pěti letech cca, nebo když někdo onemocní později. Čím později, tím hůře se na dietu zvyká.

Malá ukázka toho, co opravdu můžu. Mouky, vlasové nudle, sušenky, slané preclíky, koření a bezlepkový medovník.
Největší problém, jak už bylo řečeno, jsou ceny. V porovnání s normálním jídlem je to opravdu propastný rozdíl. Já, když mám hlad, nemohu si koupit rohlík. To nejde. A kupovat ty bezlepkové, tak to povede k téměř okamžitému zruinování.

Jaké jsou největší problémy spojené s celiakií?

Řekla bych právě jídlo a jeho ceny. Kvůli jídlu je těžké třeba jet na dovolenou, nebo na nějakou několikadenní školní akci. Jedna taška je na oblečení a další, a druhá na jídlo. Ale i to se dá zvládnout. (Počkejte si na další článek, budu to tam rozhodně rozebírat!) Je to další tahání. A také, konkrétně u mě, je to častá únava a velké vyčerpání. Poničené střevo těžce vstřebává živiny. A hlavně nemůže dostat cukry, které jsou obsažené v obilných škrobech, a které dodávají tělu tolik potřebné energie. A také narušená imunita. Jsem častěji nemocná, než ostatní a i obyčejné nachlazení u mě může znamenat klidně i týden doma, protože je doprovázené horečkami a opravdu velkým vyčerpáním.

Co když mám celiakii i já?

Možné je vše. Samozřejmě. Naneštěstí ale, úplně největším problémem celiakie je právě její diagnostika. Proč? Většina lidí ani pořádně neví, že celiakie existuje a co to vlastně je – i když teď už je informovanost mnohem větší. Zadruhé. Člověk nemocný celiakií totiž o tom, že ji má, vůbec nemusí vědět. Ty základní příznaky jako je nadýmání, bolest břicha a nevolnost, jsou totiž nejméně časté. Mnohem častější jsou ty, které ani se střevem či žaludkem nesouvisí. Již zmíněná častá únava, neklid a nervozita, různé vyrážky, afty, otoky, řídnutí kostí, spontánní potraty a dokonce i neplodnost.

Ale může to být vlastně cokoli, kde je příčina nejasná a žádná léčba nepomáhá. Takže pokud máte nějaký zdravotní problém, se kterým si doktoři nevědí již dlouhou dobu rady, tak zkuste ještě poprosit svého doktora o testy na celiakii. Je to podivné, ale třeba je zrovna ona klíčem ke všem vašim problémům. Ale i tady pozor. Ani sami doktoři totiž často nevědí, co přesně zkoumat.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Ani žití s celiakií není tak zlé…

Prvním základním krokem k diagnostikování celiakie je krevní test. Je třeba říct, že potřebujete odebrat krev na zjištění nadměrného množství protilátek proti tkáňové transglutamináze. To by mu už snad mělo svitnout. Někdy se i stane, že doktor odmítá test provést. V tomto případě je potom možnost zakoupit si volně prodejný domácí test. Jeho provedení je velmi snadné.

Ani tyto výsledky ale nejsou úplně definitivní a směrodatné. Proto druhou fází je tzv. enterobiopsie. Jde o odebrání vzorku střevní sliznice, který potom musí prozkoumat zkušený patolog. Enterobiopsií jsem jako dítě prošla – a žiju. I když to úplně fajnové nebylo.Následuje poslední otázka. Je možné celiakii vyléčit? Odpověď je jednoduchá. Ne. Jde o celoživotní “kamarádku”. Jedinou léčbou, jak už jsem řekla, je přísná bezlepková dieta. I když mnozí lidé ji nedodržují, aniž tuší, že to může mít i tragické následky.

Tak. Nyní jsme se s celiakií trochu seznámili. Alespoň částečně. A příště už se v této rubrice podíváme na to, jak se dá s celiakií existovat. Protože to jde. Skutečně to není nic vyloženě tragického. Kdo by se chtěl dozvědět více, může se zeptat přímo mě, ale nejlepší je podívat se na tyto stránky: celiak.cz nebo na  celialiberec.info. Když ale člověk hledá, najde i další.

P.S. Kdybyste měli jakékoliv dotazy ohledně celiakie, ptejte se!

Photo credit: http://www.penzionpomnenka.cz/content/605-celiakie.jpg 

http://www.bernard.cz/img/edee/cs/sortiment/full/bernard-bezlepkovy-lezak.jpg?v02

4 thoughts on “Celiakie? Co to sakra je?

  1. Od té doby, co jsem se začala trochu zajímat o zdravou výživu si říkám, že bezlepková strava zase nemusí být až tak hrozná. Třeba takovou pohankovou kaši si ke snídani dávám ráda a tak vůbec se snažím omezovat pečivo. Ale určitě to není jednoduchý, člověk nad jídlem musí pořád přemýšlet.

    1. Ona není tak hrozná, to ne. Nejhorší je psychicky vydržet v cukrárně to, že si člověk může dát jenom rakvičku, nebo laskonku, a to ještě kdo ví jestli. 🙂 Ale máš pravdu… určitě to není konec světa. A pohankovou kaši ti schvaluji!

  2. Toto téma je pro mne novum. Naštěstí tímto neduhem netrpím, proto jsem se nikdy o tuto problematiku nezajímala. Článek je ale významný a důležitý. ☼☼☼

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.