Minule jsem vám představila panenky, které pamatují více, než já. Ale ty nebyly mojí nejoblíbenější hračkou (panenky mne nikdy nějak neučarovaly, protože díky staršímu bratrovi jsem měla v oblibě jiné kousky). Ovšem mezi mé nejoblíbenější hračky obecně patřila Nira. Ano, Nira. Že nevíte, co, nebo kdo to je? Tak se pojďte seznámit.
Continue reading “Nira, příběh hračky, která žila mnoho životů”
Je to zvláštní, ale je to pravda. U mě doma odpočívají tři hračky, které jsou starší, než já. Skoro + – o 35 let. Ještě moje maminka si s nimi hrála. A já jsem s tím pokračovala!
Co na to říct. Člověk si vždycky myslí, že jde všechno dobře. Že bude stíhat, zvládat, nezapomínat… a ještě lépe… že se nezblázní. Ovšem, realita je pak někde úplně jinde. Člověk – v tomto případě já – nestíhá a nezvládá všechno, co chce. Z toho je pak logicky mírně nesvůj a samozřejmě vyvedený z míry. Ovšem alespoň ne docela zblázněný. A aby toho nebylo málo, přijde do toho všeho ještě něco, co člověk nečeká. A to něco mu celý už tak nabitý harmonogram ještě více naruší. Ano – hádáte dobře. Tak nějak vypadal můj poslední půlrok v kostce.
Víte, co je pro mě, jakožto pro celiatika, největší utrpení? Když sedím v kavárně, nebo cukrárně, koukám na všechny ty překrásné dorty, ale nemůžu si žádný z nich dát. To není příjemné. Opravdu ne. To je jako když sedím v divadle na baletě a nemohu tančit také. Ovšem, časy se mění. A já našla kavárnu, o které vám dnes musím říci. Důvod? Vždy tam najdu dort, který mohu!
Continue reading “Kavárna v centru Liberce? Račte vstoupit!”
Co je celiakie? Někteří mí čtenáři už vědí, protože podobný článek byl i na starém blogu. Ale myslím, že určitě není na škodu si to trochu zopakovat a trochu rozšířit sepsané informace. Že? A to i proto, že jsem se rozhodla bezlepkovou dietou, bezlepkovými recepty a obecně bezlepkovým životem, trochu více zabývat. A také proto, že se celiakie stává stále aktuálnějším problémem. A od čeho začít? Od toho základního přeci!
Už je to dlouho, co jsem skutečně chtěla mít své vlastní domácí zvířátko. Rodiče vždycky sice trvali na tom, že se nic takového nestane, protože jsme byli pořád mimo domov a nebo proto, že domácí atmosféra v té době byla skutečně velmi pohnutá. Když jsme pak s maminkou zůstaly samy, opět jsem to zkoušela a zase nic. Ovšem… časy se mění. A věci se mění s nimi. A tak se stalo, že jeden jediný obrázek na internetu zařídil všechno za mě.