Dlouho se neozývá. Asi už psát nebude! Nebloguje. Vždycky slibuje a pak už se vůbec neozve. Úplně Vás slyším. Ano. Vím to o sobě. Dělám to takto velmi ráda. A proto dneska nebudu nic slibovat. Dneska prostě předložím fakta. Aneb víte co, člověk si musí jednou za čas vylít srdíčko i online. Ale také, také by měl mít čas na sebe.
Continue reading “Mít čas na sebe, aneb Ash a malý online vzlyk”
“Rozmohl se nám tu takový nešvar!” Ó, ano. Od té doby, co jsem se dala dohromady s tím mým úžasňákem, ještě více mi začal vonět čerstvá káva. Ale opravdu čerstvá. Zrnková. Právě namletá. A co hůře, ještě navíc mi taková káva začala i chutnat. Ovšem, víte, kde všude se dá takový šálek dobré kávy vypít? Všude!
Co na to říct. Člověk si vždycky myslí, že jde všechno dobře. Že bude stíhat, zvládat, nezapomínat… a ještě lépe… že se nezblázní. Ovšem, realita je pak někde úplně jinde. Člověk – v tomto případě já – nestíhá a nezvládá všechno, co chce. Z toho je pak logicky mírně nesvůj a samozřejmě vyvedený z míry. Ovšem alespoň ne docela zblázněný. A aby toho nebylo málo, přijde do toho všeho ještě něco, co člověk nečeká. A to něco mu celý už tak nabitý harmonogram ještě více naruší. Ano – hádáte dobře. Tak nějak vypadal můj poslední půlrok v kostce.
Tak se stalo, že jsme si s přítelem řekli, že by nebylo špatné absolvovat nějaké pěkné vánoční trhy. A taky že jsme jedny absolvovali. Byly to ty brněnské. Ovšem, to bychom to nebyli my, aby to byla jen obyčejná návštěva vánočně ozdobeného města.
Měl to být jen obyčejný výlet do Jindřichova Hradce. Jenže to ještě agent Angel 011 netušil, že to celé nebude nakonec jen tak. Začalo to jednou jedinou zprávou. Bylo v ní zadání úkolu a poznámka, že pan Nýmand je v držení někoho, u koho by rozhodně být neměl.
Pomalu přecházím do jiného světa. Objevuji nové kouty kolem sebe i sama v sobě a někdy mám při tom trochu pocit, že se vracím do opravdového jalového dětství. Ale nutno uznat, že je to pocit nadmíru příjemný. Znovu jsem ho ve velkém zažila během mého čtyřdenního výletu na Vysočinu. Záměrně neříkám na Festival Fantazie, protože na tom jsme se sice s přítelem pohybovali, ale tentokrát nebyl hlavní náplní výletu.
Continue reading “Jak jsem léčila pony-trauma – aneb FFýlet na Vysočinu”
“První zkouškové bude šok.” Jo. To je něco, co jsem věděla už od počátku – i když jsem doufala, že přechod na VŠ až tak krutý nebude. Ale že to nakonec bude až takovéhle peklo, to jsem netušila. A ne. Možná to je s podivem, ale opravdu to nebylo školou a učením.