Není to tak dávno, co jsem dostala možnost být součástí jedné velmi speciální dražby a jednoho velmi speciálního koncertu. Byla jsem pozvána, jak prohlásil jeden z účastníků, abych dělala “hezký stojánek”. A jak to probíhalo?
Continue reading “Mrakoplaš kontra Alzheimer, aneb když se sejde anděl a Anděl”Archiv rubriky: Ze života
Mít čas na sebe, aneb Ash a malý online vzlyk
Dlouho se neozývá. Asi už psát nebude! Nebloguje. Vždycky slibuje a pak už se vůbec neozve. Úplně Vás slyším. Ano. Vím to o sobě. Dělám to takto velmi ráda. A proto dneska nebudu nic slibovat. Dneska prostě předložím fakta. Aneb víte co, člověk si musí jednou za čas vylít srdíčko i online. Ale také, také by měl mít čas na sebe.
Continue reading “Mít čas na sebe, aneb Ash a malý online vzlyk”
Nira, příběh hračky, která žila mnoho životů
Minule jsem vám představila panenky, které pamatují více, než já. Ale ty nebyly mojí nejoblíbenější hračkou (panenky mne nikdy nějak neučarovaly, protože díky staršímu bratrovi jsem měla v oblibě jiné kousky). Ovšem mezi mé nejoblíbenější hračky obecně patřila Nira. Ano, Nira. Že nevíte, co, nebo kdo to je? Tak se pojďte seznámit.
Continue reading “Nira, příběh hračky, která žila mnoho životů”
Sněhová královna v divadle Minor
Už jsem dávno přišla na to, že mě divadlo baví. A navíc jsem si znovu nedávno potvrdila, že mě baví chodit do divadla na dětská představení. A co je nejlepší? Často jsem z nich nadšená více, než ti, pro které je představení primárně určeno. Teď nedávno jsem ale navštívila představení, ze kterého byl nadšený každý jeden divák, všeho věku a pohlaví. Je jím Sněhová královna v Divadle Minor v Praze.
Mobilní kavárna, aneb káva vždy a všude
“Rozmohl se nám tu takový nešvar!” Ó, ano. Od té doby, co jsem se dala dohromady s tím mým úžasňákem, ještě více mi začal vonět čerstvá káva. Ale opravdu čerstvá. Zrnková. Právě namletá. A co hůře, ještě navíc mi taková káva začala i chutnat. Ovšem, víte, kde všude se dá takový šálek dobré kávy vypít? Všude!
Hračky, co pamatují více, než já
Je to zvláštní, ale je to pravda. U mě doma odpočívají tři hračky, které jsou starší, než já. Skoro + – o 35 let. Ještě moje maminka si s nimi hrála. A já jsem s tím pokračovala!
Zpátky v sedle blogu
Co na to říct. Člověk si vždycky myslí, že jde všechno dobře. Že bude stíhat, zvládat, nezapomínat… a ještě lépe… že se nezblázní. Ovšem, realita je pak někde úplně jinde. Člověk – v tomto případě já – nestíhá a nezvládá všechno, co chce. Z toho je pak logicky mírně nesvůj a samozřejmě vyvedený z míry. Ovšem alespoň ne docela zblázněný. A aby toho nebylo málo, přijde do toho všeho ještě něco, co člověk nečeká. A to něco mu celý už tak nabitý harmonogram ještě více naruší. Ano – hádáte dobře. Tak nějak vypadal můj poslední půlrok v kostce.