Archiv rubriky: Myšlenkovna

Mít čas na sebe, aneb Ash a malý online vzlyk

Mít čas na sebe, aneb Ash a malý online vzlyk

Dlouho se neozývá. Asi už psát nebude! Nebloguje. Vždycky slibuje a pak už se vůbec neozve. Úplně Vás slyším. Ano. Vím to o sobě. Dělám to takto velmi ráda. A proto dneska nebudu nic slibovat. Dneska prostě předložím fakta. Aneb víte co, člověk si musí jednou za čas vylít srdíčko i online. Ale také, také by měl mít čas na sebe.

Continue reading “Mít čas na sebe, aneb Ash a malý online vzlyk”

Sacharózina Plocha: O škole

Sacharózina Plocha: O škole

Poznámka autorky; místo: Země, Čechy; den 66: „Nemluvit o školství v tom podivném světě, byl by hřích.“ Ne, že bychom v Ankh-Morporku měli školství skvělé, ale nutno poznamenat, že vůbec není těžké všimnout si hned několika problémů ve zdejším světě. A to ani pro mě.

Tak prvně. Školství by mělo zprostředkovávat vzdělání. Vzdělání je od slova vzdělat se (pzn. Dohledávala jsem to ve slovníku a opravdu to nepatří ke slovu zdělat, jak jsem se prvně mylně domnívala). Vzdělání poskytuje vědomosti a vědomosti by měl člověk získávat rád, protože mysl je poté daleko krásnější (alespoň tak to říkají někteří vzdělanci na Ploše. Především Pltón o tom mluví v několika ze svých spisů).

Continue reading “Sacharózina Plocha: O škole”

Čas sem, čas tam, jakpak já ho pohlídám?

Čas sem, čas tam, jakpak já ho pohlídám?

Člověk si řekne, že všechno stihne. Že to určitě zvládne. Vždyť toho přeci nemá tolik? Ale pak se najednou nestačí divit, jak moc se přepočítal. Říká se tomu axiální epocha. Tedy, alespoň v oboru historie. Jedná se o období, kdy se věci a události rozhodnou, že na vás zaútočí ve velkém a pěkně najednou. A něco takového na mě přišlo i teď.

Continue reading “Čas sem, čas tam, jakpak já ho pohlídám?”

Proč jsem se rozhodla odhalovat svou identitu?

Proč jsem se rozhodla odhalovat svou identitu?

Ono je to složité. Každý na to má nějaký názor, každý to vidí jinak a stejně tak to “nějak” vidím i já. Celé to začalo ve chvíli, když jsem se rozhodla, že si založím blog. A nebo, že by to bylo ještě dříve? Vlastně ano. Bylo. A kdy? A kde? No, kde. Přeci na jevišti! A kdy? Když mi nebylo více jak čtyři roky.

Continue reading “Proč jsem se rozhodla odhalovat svou identitu?”

(Ne)zapomínej na minulost!

(Ne)zapomínej na minulost!

Víte, často slyším, že když se chci sebrat a konečně se dát trochu do kupy, měla bych zapomenout na to, co se stalo v minulosti. A že to nebyly pěkné věci. Odchod otce od rodiny, nervní prostředí, pravidelné pochůzky po doktorech, nepřijetí na vytouženou VŠ… rozchod… A jiné. Ale je to pravda? Měl by se člověk od minulosti odstřihnout? Měl by dělat, jako že neexistuje? Zapomenout na ni?

Continue reading “(Ne)zapomínej na minulost!”

Nový začátek, nové kroky, nová vlna…

Nový začátek, nové kroky, nová vlna…

Život je hořký, bohu dík. A ne. Žádný radegast. Ale Listy snů. Ono, ač je to reklamní slogan, něco na tom je. Nové začátky jsou vždycky těžké. A musím se přiznat, že těch změn na mě bylo v posledních měsících více než dost. Ale jak už bylo řečeno, díky za ně. Bez nich by přeci život nebyl životem. A ač nebylo nic jednoduché, tak nakonec vše se v dobré obrátí… nebo nějak jinak snad klasik praví? Ne.

Continue reading “Nový začátek, nové kroky, nová vlna…”