Vánoční trhy v Brně a zrádný vlak

Tak se stalo, že jsme si s přítelem řekli, že by nebylo špatné absolvovat nějaké pěkné vánoční trhy. A taky že jsme jedny absolvovali. Byly to ty brněnské. Ovšem, to bychom to nebyli my, aby to byla jen obyčejná návštěva vánočně ozdobeného města.

Všechno nějak začíná

Všechno to začalo nevinně. Já vyrazila z matičky Prahy žlutým autobusem směr Brno. Ráno jsem si trochu přivstala, abych se v klidu pobalila a v Brně abych byla na oběd. Cesta mi utekla rychle a to možná i proto, že autobus dojel asi o čtvrt hodinky dříve, než měl. To bylo příjemné překvapení. Byla jsem v ten den vybavena batohem, kde jsem měla sbalené věci do školy, protože jsem chtěla přespat u přítele a ráno vyrazit do Prahy tak, abych tak akorát stihla první hodinu.

Oběd jsme se rozhodli po mém příjezdu absolvovat v místě, kam už se při návštěvě Brna, dalo by se říci, trochu tradičně uchylujeme. Ve zdejší pizzerii, kde si mohu – k mé velké radosti – pizzu dopřát i já. Ano. Je to tak! V brněnském podniku La Strada vyrábějí skutečně i výtečnou bezlepkovou pizzu. Má jen jedinou vadu. Je pořádně sytá, takže já stěží sním něco málo přes půlku a zbytek si zkrátka vždy nechávám zabalit na svačinu. No co. I tak to stojí za to.

Kočičí kavárna 4ever

Naše kroky z pizzerie vedly na další místo, které jsme zkrátka nemohli vynechat. Do kočičí kavárny Envi café. Tu pražskou, karlínskou, už máme za sebou a tak jsme si řekli, že navštívíme i tu brněnskou. Ono jich je tu tedy také víc a přítel už jednu z  nich, kočičí kavárnu Pelíšek vyzkoušenou měl. Tam jsme také chtěli úplně původně zavítat. Ovšem už při příjezdu do Brna mi bylo sděleno: „No, víš, on má Pelíšek dneska zavřeno, ale to vůbec nevadí, protože když půjdeme z pizzerie tudy, tak narazíme na jinou kočičí kavárnu, kterou taky stojí za to vyzkoušet! A dokonce je ještě blíž trhům!“

Tady musím jen poznamenat, že si na nás některé kavárny s tou zavírací dobou skutečně sem tam zasednou. Protože buď mají otevřeno ve dny, kdy se nám to nehodí (jako třeba krásná pražská Kavárna co hledá jméno), nebo se nám často stane, že z jakýchsi podivných důvodů má kavárna zavřeno přesně v čase, kdy ji chceme navštívit. Ale to jen na okraj. Ovšem, někdy ty kavárny prostě nechápu. Asi si ta data a časy zavíračky vybírají tak schválně. (Tak mě napadá, že tomu budeme muset přijít na kloub! Vzpoura kaváren… hmm…).

christmas-alley
Photo credit: creyesk via Foter.com / CC BY

Každopádně den se vyvíjel moc pěkně. Nutno podotknout, že vánoční Brno stálo za to. Trhy byly milé, ne tak přelidněné, svařák hřál tak, jak měl a hudební produkce také nebyla úplně k zahození. Mě se dokonce podařilo pořídit i pár (čtěte jeden) vánočních dárků a vůbec, den se skutečně vydařil. A to dokonce i počasí, protože déšť jsme stejně přečkali někde pod střechou, ale jakmile se setmělo, déšť naštěstí ustal a procházky mohly začít.

Vlak, vlak!

Nu, a pak to přišlo. Nadešel čas vydat se na vlak a přejet o kousek dál do přítelova bydliště. Na nádraží jsme přišli tak akorát, chvíli jsme vyčkali na peróně, došli jsme na správné nástupiště, ke správné koleji a pak přijel vlak. My nasedli, krapet už uondaní celodenním výletováním po městě, a tak jsme se rozvalili do pohodlné sedačky a oba konečně vydechli. Vlak se rozjel. A tu nám to začalo být divné. V tom vlaku je stolek. Ta sedačka je skutečně… pohodlná. A nejsou tu kupé. A potom už jen následoval rozhovor:

„Hele, ten courák, co jede k tobě, asi úplně nejede až do Prahy, co?“

„No asi úplně nejede, no.“

Taky že nejel. A tu nám to došlo. Nejen, že jsme neseděli v couráku, ale v rychlíku, ale navíc už jsme z toho vlaku neměli kde vystoupit tak, abychom se ještě dostali nějak na místo, kam jsme původně chtěli. Ne. Opravdu nemám ráda, když se mění plány. Ale co se dalo dělat. Nakonec bylo rozhodnuto, že když jsme nasedli do vlaku, který jede do Prahy, tak že dojedeme do Prahy, přespíme tam a naopak to nebudu já, kdo pojede na čas do školy, ale bude to přítel, kdo pojede (téměř) na čas do práce.

A jak se to celé vlastně stalo? Nu jednoduše, rychlík, který jel přes Brno do Prahy, jen s pár zastávkami po cestě, zkrátka přijel o 15 minut později. A jako na potvoru přijel na tu samou kolej, kam měl přijet i náš vlak. A to navíc ještě v úplně stejný čas.

Co dodat. Každé dobrodružství musí mít i nějaký dobrodružný konec. Teď už na to zpětně koukám s humorem a říkám si, že bylo jedině dobře, že ten vlak jel do Prahy a ne někam jinam. Ale přímo v tu chvíli mi, musím se přiznat, moc do smíchu nebylo. No, alespoň že má drahá polovička zachovala klid. Halt, takové věci se stanou. A jak od té doby říkám, alespoň je o čem vyprávět.

Comments

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      No jo. Vzpoura! To je ono… 🙂 A ne, v Liberci už na škole nejsem. 🙂 Už nějaký čas. Na SŠ jsem dojížděla do Semil a na VŠ jsem už teď v Praze. 😉

  1. Jarka

    To zjištění, čím jedete a hlavně kam jedete, musel být opravdu šok. Ještěže jsi na to překvapení nebyla sama a ještěže je přítel takový kliďas. No, ono se s tím už stejně nedalo nic dělat, že?! 😉 Jinak ale musel být výlet moc hezký, předvánoční Brno určitě stálo za to.

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      To tedy stálo. 🙂 Výlet to byl úžasný… a ano. Se situací se skutečně nic dělat nedalo. No co. Ale jak říkáš, mám zkrátka štěstí, že to přítel přešel takhle. 😉

  2. Ježurka

    No to je dobrodrůžo, ale proč ne? Asi byli smutní rodiče přítele. Mně se to taky jednou povedl, ale to mi bylo 16 let. Jela jsem z Brna (tehdy jsem bydlela kousek odtud) do Ostravy, kde mne čekala v půl deváté večer teta. Já Ostravu neznala, k tetě jsem netrefila, telefony nebyly. No, nakonec mi jeden pán poradil, ale chudák teta, přijala jsem k ní až v půl páté ráno

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      Nu, přítel bydlí sám, tudíž to ani z jeho strany nebyl takový problém. 🙂 A koukám, že ty máš také pěkné zážitky, milá Ježurko! No jo, no… jak říkám. Alespoň je o čem vyprávět. 😉

    1. Post
      Author
  3. Ji Hei - Fotografie

    Často se mi stalo, že to, co přišlo úplně neplánovaně, nebo dokonce přímo omylem, se nakonec povedlo :). Je to kouzlo nechtěného a důležité je, aby to mělo dobrý konec :).
    A díky tvému vyprávění jsem si uvědomila, že jsem už strááášně dlouho nejela vlakem :).

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      Kouzlo to rozhodně je. 😉 Jen je třeba vydýchat ten prvotní šok… 😀 A cesta vlakem je fajn. 😉 Určitě si ji zopakuj!

    1. Post
      Author
    1. Post
      Author
  4. TheMole

    Ha! Ash byla v Brně a ani o sobě nedala vědět! Je to možný tohleto…

    je to možný tohleto no možný to je
    Angie je Angie však to nějak přežije
    Angie je Angie však si ještě užije
    jéé

    Ehm…omlouvám se Slávku Janouškovi, víckrát se to už nestane.

    Kočičí kavárnu Envi miluju a slečna servírka mi intenzivně připomíná jednu členku KTP 🙂

    Tak a už končím – ale hlavně přeju vše nej do nového roku!

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      Á, pardon, drahý Moule, já vždycky zkrátka zapomínám, že v Brně mám známé ( nutno podotknout, není jich málo…) Příště na to jistě budu myslet bedlivěji.
      Jinak i tobě všechno nejlepší do nového roku! 🙂

    1. Post
      Author

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.