Sněhová královna v divadle Minor

Už jsem dávno přišla na to, že mě divadlo baví. A navíc jsem si znovu nedávno potvrdila, že mě baví chodit do divadla na dětská představení. A co je nejlepší? Často jsem z nich nadšená více, než ti, pro které je představení primárně určeno. Teď nedávno jsem ale navštívila představení, ze kterého byl nadšený každý jeden divák, všeho věku a pohlaví. Je jím Sněhová královna v Divadle Minor v Praze.


Název: Sněhová královna

Scéna: Divadlo Minor

Režie a choreografie: Lenka Vagnerová


Sněhová královna v kostce

Příběh Sněhové královny je dle mého názoru náročný na pochopení. Je spletitý a komplikovaný. V podání divadla Minor ho ale skutečně přijme i ten nejmenší divák. Sněhová královna v divadle Minor byla vytvořena podle stejnojmenné pohádkové předlohy, kterou poprvé pustil Hans Christian Andersen do světa v roce 1845.

Příběh začíná zmínkou o zlém čaroději, který vytvořil velice speciální zrcadlo. Kdo se do něj podívá, bude mít pokřivený pohled na svět, protože zrcadlo zobrazuje jen to zlé v lidech. Zbytek příběhu se pak točí kolem chlapce Kaie a jeho kamarádky Gerdy. Kaiovi do oka v jednu chvíli spadne střep z kouzelného zrcadla, které se rozbilo, když se ho čaroděj pokoušel vynést na oblohu. Kai se tak stává zlým a nevrlým. Nic se mu nelíbí, všechno vidí horší, než je. Následně pak potkává Sněhovou královnu, která ho vezme k sobě do paláce a kde ho následně uvězní. Gerda se ovšem vydává na cestu, aby ho zachránila. Podaří se jí to?

Gerda v sídle čarodějnice
Gerda to na své cestě za záchranou Kaie nemá vůbec jednoduché (© divadlo Minor)

Kouzelná Sněhová královna a celkový dojem

„Divadlo musí konkurovat filmu!“ zní v jedné nejmenované hře z Divadla v Dlouhé. A přesně to je také věta, kterou jsem já během představení Sněhové královny použila nejméně dvakrát. A možná ještě jednou. Jako pochvalu a potvrzení toho, že v tomhle představení Minor filmu konkuruje se ctí.

Stačily první minuty, ve kterých hrálo hlavní roli pravděpodobně plátno spuštěné před jevištěm na místě opony, které bylo poseté kroužícími střípky zrcadla. Stejně tak se o ántré postarala Monika Načeva jako vypravěčka, která se ovšem během představení převtělila do samotné sněhové královny.

Já byla rázem pohlcena magickou atmosférou, která v divadle panovala. A přesně tohle pohlcení mě nepustilo až do konce představení. A drželo mě dokonce ještě chvíli poté.

Velkou pochvalu zaslouží Minor za to, jak se podařilo celé malé útulné divadlo přeměnit v dějiště jednoho velkého příběhu. A přitom stačilo tak málo. Pár geniálních režijních, kostýmních a scénografických nápadů a celý příběh ožíval před očima takovým způsobem, jako bychom i my – diváci – byli jeho součástí.

Bandité ze Sněhové královny
Bandité a jejich akce (© divadlo Minor)

Ještě ale zůstanu chvíli u začátku, a to hlavně proto, že ve mně zanechal největší stopu. Divadelní představení, stejně jako kniha, či film, by mělo chytnout právě prvními minutami, či prvními slovy. A to se režisérce a choreografce představení, Lence Vágnerové, podařilo na jedničku.

Po úvodním slově jsme se přesunuli do okolí domku, kde Kai s Gerdou opečovávali květinu. Krásnou růži, o kterou se společně starali. A samozřejmě během společného volného času hráli i různé dětské hry. A právě tady jsem se neubránila ještě širšímu úsměvu, protože to, jakým způsobem si hráli, jaké dětské hry hráli, a to, jak celá scéna byla ztvárněna, bylo zkrátka neuvěřitelně dojemné, chytlavé a velmi chytře promyšlené. Vrátilo mě to navíc o několik let zpět, do mých dětských let, kdy jsem si hrávala podobně.  A proč to tu vlastně říkám? Protože zde byla naprosto dokonale znázorněna dětská imaginace a schopnost dětské představivosti. A opravdu. Stačilo tak málo.

Není nad choreografii

Mé taneční srdce ovšem nadšeně zaplesalo ve chvíli, kdy na scénu vstoupili metaři. Do ticha. Zvuky v dané scéně vydávala jen samotná košťata a herci na scéně. Zdůraznit ale musím hlavně geniální choreografii, kdy díky několika jednoduchým pohybům – a právě také hlavně díky absenci hudebního doprovodu – byla zimní atmosféra pochmurné Andersenovy pohádky, zase pro nás v hledišti o něco citelnější.

Ovšem obecně choreografická výstavba celého představení zaslouží velkou poklonu. Já sama vím, jak je náročné vymyslet všechno tak, aby to na scéně fungovalo prostorově tak, jak má. Tady se ale ukázalo, jakou sílu má choreografie ve chvíli, kdy se využije každý malý kousek prostoru s využitím jen naprosto jednoduchých, ovšem zároveň dostatečně výmluvných, pohybů. Méně je opravdu více.

Také každý jeden charakter měl přidělený specifický pohybový rejstřík, šitý přímo na míru jemu, což dělalo jednotlivé postavy ještě uvěřitelnější. Ovšem co by to bylo za choreografie, kdyby k nim nebyla i hudba.

Že má pod sebou divadlo Minor neskutečně schopný hudební ansámbl, to už jsem zjistila během jiných představení, které jsem zde viděla (především při, bohužel již derniérovaném, představení „A cirkus bude!“) a při Sněhové královně se mi to potvrdilo zase.

Sob ze Sněhové královny
Úžasný sob (© divadlo Minor)

Dokonalý šatník

Další věc, která také odvedla velkou práci, byly kostýmy Kateřiny Štefkové. I díky nim byl již výše zmíněný jedinečný charakter postav ještě podtržen. A navíc hlavně ony pomáhaly dotvářet celou kouzelnou atmosféru představení. Už jen proto, že mnohé z nich byly částečně multifunkční. Stávalo se, že se i přímo na scéně z ničeho nic proměňovaly postavy (a věci) z jedné na druhou.

Pohádkově okázalé kostýmy v mnoha chvílích i dotvářely samotný příběh, kdy v určitých scénách (především během Gerdina putování do paláce Sněhové královny) sehrály důležitou roli. Někdy se dokonce měnily i na živé kulisy, bylo-li třeba.

Pestrobarevnost kostýmů se nejvíce projevila ve scéně odehrávající se v sídle čarodějnice – květinářky. Co květina, to kostým a hlavně – to související charakter. Nezapomenutelná zapomínající pomněnka, narcistický narcis aj.

Závěrem

Možná jediná škoda je, že v představení o Sněhové královně se sněhová královna sama objevuje jen minimálně. Celý motiv jejího paláce a uvězněného Kaie zde šel trochu do pozadí. Což ovšem skoro nevadí, protože i tak je příběh celého představení pochopitelný a jasný a sněhová královna v něm je přítomna, i když někdy ne přímo osobně.

Pokud ovšem přemýšlíte, že byste rádi – ať už sami, nebo s ratolestí – navštívili nějaké pěkné dětské představení, pak neváhejte a zvolte divadlo Minor. A pokud chcete vidět něco, co vám nabídne opravdu intenzivní umělecký zážitek, pak určitě vyberte z repertoáru právě Sněhovou královnu. Vězte, že opravdu nebudete litovat, stejně, jako jsem nelitovala já.

Představení je geniální, má neuvěřitelnou atmosféru a veškeré herecké, taneční i pěvecké výkony, jsou obdivuhodné. Celé představení je hlavně po všech stránkách konzistentní –  všechny umělecké složky jsou propojeny takovým způsobem, že si skutečně připadáte jako v centru dění. Přesně takhle by se ale mělo divadlo dělat. Umění je jedno – je zbytečné ho dělit. Sněhová královna v Divadle Minor je důkazem, že když se tanec, hudba, výtvarno a herectví spojí dohromady, vznikne z toho naprosto neuvěřitelný kousek.

Mé hodnocení: 5+/5


Více informací o představení naleznete zde: Minor -Sněhová královna

Za poskytnutí fotek děkuji přímo divadlu Minor.

Comments

    1. Post
      Author
  1. Joina

    Asi by to nebylo pro mě špatný. Bych na to ráda zašla 🙂
    Joo, taky se mi moc líbilo jak jsi o tom napsala 🙂 U nás v divadle nic podobného nehrají, asi budu muset vyrazit zase do Prahy.

  2. MarijaKes

    Fotografie i popis dává tušit, že divák odchází s úchvatným zážitkem. Je zajímavé, že se sama královna objeví na scéně jen párkrát, ale je jasné, že její přítomnost je v celém dění. Chodila jsem do divadla moc ráda i kvůli divadelní atmosféře. Svátečnímu naladění….divadlo u nás máme jen amatérské a opravdu pidi scénu, ale stačí pár nadšenců, kteří dokáží velké divy. Do velkého sálu pak občas zavítá nějaký hostující soubor, ale je jasné, že kulisy a celá scéna je skromnější. V domovském divadle je výprava scény mnohem vypracovanější a dokonalejší. Jezdívali jsme pravidelně do zlínského divadla, ale manžela dovadlo neláká, je spíš sportovně laděný a tak jsem se od návštěv divadla jaksi odpoutala. A je mi to nyní líto. Tak zkusím alespoň něco v naší malé scéně. 🙂

    1. Post
      Author
      Anděla Heřmánková

      Jsem ráda, že ten úchvatný zážitek je z té recenze poznat. 🙂 Tak to mělo být! Co se týče ochotnických souborů, musím říci, že už jsem několik ochotnických her zažila a bylo to úžasné. Zkrátka to dělají s nadšením a radostí a to je to hlavní!

    1. Post
      Author
    1. Post
      Author
    1. Post
      Author

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.