Proč jsem se rozhodla odhalovat svou identitu?

Ono je to složité. Každý na to má nějaký názor, každý to vidí jinak a stejně tak to „nějak“ vidím i já. Celé to začalo ve chvíli, když jsem se rozhodla, že si založím blog. A nebo, že by to bylo ještě dříve? Vlastně ano. Bylo. A kdy? A kde? No, kde. Přeci na jevišti! A kdy? Když mi nebylo více jak čtyři roky.

Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci: mají své příchody a odchody; za život každý hraje mnoho rolí v sedmero aktech…

Celý příběh, který zcela jistě ovlivnil mé další směřování, jak umělecké, tak taneční tak i to předvádivé, je na celý jeden článek. Dalo by se to shrnout jednou větou, ale to by byla sakra škoda. Proč? Má to co do činění se Státní operou Praha a s choreografem Jiřím Kyliánem. Ovšem, jak říkám, celý příběh si zatím nechám v šuplíku a vytasím se s ním až později.

Je ale jasné, že tam někde vše bylo předurčeno, a to, že jsem si založila blog, který má nyní dokonce i svou vlastní adresu, to byl už jen výsledek toho všeho. Už zase chodím kolem horké kaše? Ale kdež. To jen tak vypadá. Potřebovala jsem totiž celou mou úvahu o odhalování identity, tváře a celé osobnosti „na lajně“, nějak uvést. A teď si konečně mohu položit dvě základní otázky.

  • Je to správné, že se někteří rozhodnou odhalit svou identitu?
  • A proč jsem se pro to rozhodla zrovna já?

K tomu prvnímu. Správné to jistě v některých ohledech není. Ve chvíli, kdy jste se rozhodli zjevit ve světě internetu jen proto, abyste ostatním ukázali všemi možnými způsoby, jak jste strašně cool a in a dokonalí, je něco špatně. Znám takové lidi. Ať už jsou to někteří youtubeři, ale i někteří blogeři, tak tací jsou. Divné je, že jim to lidé sem tam žerou. Asi jak se říká: „Vrána k vráně…“, že?

Špatné  je to také ve chvíli, kdy se rozhodnete odhalit úplně všechno. Adresa, telefon, přítel, intimní okamžiky… prostě všechno a bez servítky. K čemu to je? Možná to opět někoho zaujme, ale určitý kus odstupu a určitá sebekritika, a trocha udržování soukromí je v internetovém světě nutnost. Ovšem, co je to vlastně zachování soukromí? To je umění říct všechno a nic. Tak třeba přezdívky. To jsou skutečně moc fajn věci. Dávají nám možnost se odlišit od ostatních. Ale chceme-li, aby si lidé naše díla skutečně s námi spojili a chceme-li si vybudovat nějaké jméno, pak zveřejnit jméno pravé není úplně na škodu –  ovšem jistě, není to potřeba. Jména hloupých, na všech sloupích.

IMG_20151110_120057

Nese to s sebou rizika. Jistě. Ale jaká? Rozhodně nejsou taková, aby to vedlo skutečně k nějakým tragediím. A zase na druhou stranu, na internetu je často o nás i to, co jsme tam vlastně sami nedávali. Proto kdo bude chtít, tak si to prostě najde. Ale na druhou stranu, na internetu je podobných informací tolik, že i přirovnání nás jako k jehle v kupě sena je málo trefné. Chci tím jen říct, že ten, kdo hledat nebude, v tom zkrátka uvidí jen dalšího uživatele internetu, nebo takové informace o nás zkrátka bude ignorovat.

A pak je nutné vzít v potaz to, že každé veřejné vystupování s sebou nese rizika. Ale veřejně vystupujeme i ve chvíli, když sedíme v dopravním prostředku MHD. V tomhle je internet mnohem přijatelnější, protože přeci jen on sám nám dává odstup od reality. A obrana na něm je mnohem jednodušší.

A proč jsem se tedy rozhodla odhalit svou tvář na intenetu i já? Odpověď je jednoduchá a možná trochu sobecká – což mi doufám prominete. Zkrátka mi to dělá dobře. Dělá mi dobře vidět, že se někdo o to, co dělám, zajímá a že si to skutečně spojí s mým jménem a přezdívkou. Vážím si každého pěkného slova. Každého virtuálního úsměvu. Popostrkuje mě to dál a pomáhá mi to držet krok s okolním děním.

Jsem umělec. Nadšenec. A potřebuji tohle všechno sdílet s ostatními. Potřebuji publikum. Někdo by to možná nazval opravdu tím sobectvím a drzostí. Možná. Já to tak ale neberu. To, že se na internetu prezentuji a to, že se propaguji, za sobectví a drzost neberu. To, že dělám, co mě baví, mě naplňuje víc, než cokoliv jiného. A naplňuje mě to o to více ve chvíli, když tím potěším ještě někoho jiného.

Procházím se po scéně. Začínám a chvěji se s vlnou, která mě obohacuje. Udržuji svůj dech a hlas silný pro mé publikum plné ticha a života… – Pietro Spagnoli, tenor – oficiální web

Ano. Jeden z mých oblíbených zpěváků mi zkrátka mluví z duše. Odezva od publika poponáší a nabíjí energií. Je to snad špatně? Možná. Ale nastavení sebe sama prostě člověk změnit nemůže.

A co já? Kam všude jsem se tedy nacpala?

Jelikož jsem se vrátila k focení, jak už jsem říkala, tak jsem se usídlila na => instagram <=. Propadla jsem onomu kouzlu „říct to fotkou“. Pro ty, co instagram nemají, jsem udělala malý výběr toho, co jsem tam již nahrála. Je to moc příjemná věc. To se musí nechat. A nebojte. Mé fotočlánky budou podobné instagramové výběry jistě také obsahovat.

PicMonkey Collage

Ale protože tanec si žádá něco trochu víc, než jen obrázky, zřídila jsem si svůj => youtube kanál <= . Jak se ale ukázalo, natáčet jen taneční videa rychle omrzí. Proto jsem se záběr rozhodla rozšířit. Ashinino videostudio proto začíná tvořit i jiné věci!

R: Vítejte, vítejte, vítejte! U naší nepravidelné video talkshow „Netradiční setkání“! V této show si vždy zveme jako hosta někoho, koho byste zkrátka v talkshow nikdy nečekali! / Error 404 – text nenalezen / A dnešním hostem je… baletní špička! Krásňoučký dobrý den! Doufám, že jste se dnes vyspala dorůžova!

BŠ: Ehm… očividně. Já to ani jinak neumím.

R: Není nic lepšího! Povězte nám, prosím. Jaké to je být špičkou?

BŠ: Když si vás lidi pletou s jídlem? Nic moc….

  • Slova uteklá ze scénáře…

Tak to se sem vecpalo úplně samo! Sakra. No nevadí. Mazat to nebudu. Každopádně, youtube kanál čeká nový nápor nových videí. Těšte se. To nejnovější mělo trochu navodit atmosféru blogu a shrnout pěkně v jedné minutě a kus všechny mé aktivity.

Ale nebojte se. Nikdo o nic nepřijde. Protože spojovatelem všech mých aktivit jsou právě Listy snů. Ať se kolem mě šustne kdekoliv cokoliv, pak se o tom Listy dozví! Stejně tak jako můj blogový => facebookový <=profil. A stejně, jako vy. Tímto bych vám chtěla poděkovat. Za podporu, za vaše milá slova a za váš čas, který mým aktivitám, ať už jakýmkoliv, věnujete. Jsem vám za to opravdu vděčná!

Eh… koukám, že jsem délku článku tentokrát přehnala. Za to se omlouvám. Příště se polepším. Slibuji. Pro teď jsem se ale asi potřebovala vypovídat. 🙂 Přeji krásný zbytek dne!

Comments

  1. Dubious cat

    Naprosto chápu. Zjišťuju, že poslední dobou mě baví odhalovat svou tvář víc než kdy jindy. Možná to mám předurčeno hvězdami, ale prostě miluju ten pocit, že někoho zajímám, že někdo rád čte moje myšlenky ( a občas pochválí i víc než můj vnitřek, jsem holka, no.)

    Vzpomínám si, jak jsi měla před pár lety blog na blog.cz. Už je to strašně dávní, jsem ráda, že jsem tě zase našla. A ten trailer je supe. Mám toho hodně co dohánět!

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      Ahoj, ahoj! To jsou mi věci! Staří známí! 🙂 I já si na tebe pamatuji. Vidíš, nějak jsem tvůj blog ztratila a pak už se mi ho nepodařilo najít. Jsem ráda, že jsi na mě narazila! Vítej… 🙂

  2. Frog

    Hehe, pěkný a čtivý vysvětlení. Asi se občas zastavím:) Sám píšu blog (nejen) z podobného důvodu, dělá mi prostě dobře vidět narůstající návštěvnost a semtam si přečíst komentář. Teda, ne že by obojího bylo nějak moc:D Jinak gratuluju k vlastní doméně.

    Btw. všiml jsem si, že chodíš na akce kolem startreku apod. Jestli jsi byla někdy na představení TyJáTreku, tak jsme se možná i někde v davu potkali:D

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      koukám, koukám… odkaz mluví jasně! 🙂 Jo, jo. Je opravdu fajn sledovat číslíčka, jak narůstají a narůstají… a… no, prostě tak. 😀
      A ano. Na akce (nejen) kolem Star Treku chodím. 🙂 A na TyJáTreku jsem byla – zrovna na letošním StarConu a jejich Deep Fiction. 😉 Tak to jsme se možná opravdu nějak potkali.. 😀 To jsou věci. Svět je prostě malej!

      1. Frog

        No vidíš, tak to je naše partička divadelníků:) Já hrál tentokrát jen menší roli. Černej jak bota a ještě s mrtvolou v kvartýru. Ale co nadělám:D

        1. Post
          Author
          Le fille Ash

          Neříkám, že 100%, ale myslím, že už vím… 😀 Hezké. No, tak to se možná i srazíme víc, jelikož já byla navezena do malé role v ST – Diplomacy, tákže…. 😀 Who knows…

              1. Post
                Author
  3. Van Vendy

    Mám dojem, že jsem tady koment psala, ale nevidím ho, takže znovu – někdy je dobré se odhalit. Pokud je k tomu důvod. Většinou, když chce někdo opravdu na sebe upozornit, třeba po stránce umělecké nebo jak je dnes módní, po stránce módní. 😀 Někdo píše recenze na knihy, nebo filmy, tam je taky dobré uvádět své jméno – i když na druhou stranu, tady může být i nick, něco jako Dívka se zelenou šálou, žejo, jak to bylo v onom filmu o shopaholicích.
    Ale třeba co se týká vystupování, ukázky řemesel nebo prodeje, tam je fakt dobré propagovat své jméno.
    Ale stejně tak dobře chápu blogery, kteří se nechtějí zveřejňovat, ať kvůli reakcím v okolí nebo v rodině – a přitom mají co říct.
    A vlastně chápu i blogery, kteří nemají co říct, ale mají pocit, že mají co říct. Pořád je to kus kreativity nebo touhy po něčem víc.
    Ash, krásný den!

    P.S. videoupoutávku máš perfektní, dobrý sestřih natáčení, dobře proložený psaným slovem, smysl pro střih a dramatičnost. Nojo, umění se nezapře!

    1. Post
      Author
  4. StandyB

    máš môj obdiv 🙂 ja som veľky stresant 😀 u mna by si take video urcite nevidela 😀 mozno by som nahrala ale em len pre seba 🙂 aj ked hmmmm dokazem niekedy samu seba prekvapiť 🙂

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      No jo, někdy je zkrátka taková nálada, že člověk dělá i věci, co normálně nedělá… 😀 🙂 Takže, kdo ví. Díky za komentář! 🙂

  5. bev

    To bylo moc pěkné a příjemné video. Krásně jsi to udělala. Výborně tančíš, máš co předvést, proč bys nevystoupila za anonymity, podle mě je to naprosto v pořádku a když někdo chce zůstat v utajení skrytý za přezdívkou, tak je to zrovna tak v pořádku. Každý je jiný, má jinou potřebu soukromí a každý si zaslouží respekt. Držím palce, aby se ti všechno dařilo přesně podle tvých představ a snů. 🙂

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      Tos řekla moc pěkně! Máš naprostou pravdu. Přesně tak to má být… 🙂 Správně je obojí, jde jen o to, co komu vyhovuje.

      P.S. Děkuji moc za pochvalu! 🙂

    1. Post
      Author
  6. Jarka

    No páni, ty jsi se tady rozjela, Andělko. 😉 Tolik aktivit najednou, bych určitě nezvládala, ale ty jsi holka mladá a plná elánu a určitě se ti bude dařit na všech frontách. Jsem ráda, že všechny tvé aktivity budou propojené s Listy snů a tak nám žádné tvé novinky neutečou. 🙂

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      Děkuji za milý komentář, Jarko! 🙂 Listy snů jsou pro mě základ a vše, co dělám kolem, dělám proto, abych to na ně mohla napasovat. 🙂 P.S. Tohle jsou jen malé projekty. V hlavě jsou dva, ne malé, které teprve budu vytahovat na světlo. Až přijde ten správný čas. 🙂

  7. Janinka

    Jak se říká, všeho s mírou :-). Díky Pohádkám pro kulíšky mám taky profláklý obličej, zabránit se tomu zkrátka někdy nedá, i když bych třeba i chtěla.
    Za poslední roky jsem ale získala trochu jiný přístup ke zveřejňování fotek, z mého blogu tak zmizely téměř všechny osobní. Ovšem tím si nedělám iluze, že když si mě nějaký cvok bude chtít najít, tak to zvládne i bez toho :-).

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      Jo. Na tom také něco. 🙂 Všeho s mírou (nebo s Mírou? Eh… to nic… 😀 ) Každopádně ale, každý si tu svou míru musí nastavit sám. 🙂

    1. Post
      Author
      1. Post
        Author
        Le fille Ash

        Díky! 🙂 Ahoj! Však ono tohle video není poslední… 🙂 Plány mám trochu větší… nejen na jedno. 🙂

  8. Lamič

    Hezký článek. Osobně hodně často zvažuji kdy a za jakých podmínek bych byl ochotný se odhalit. Tvoje důvody celkem chápu, určitou formu nějakého mírného exhibicionismu (jakkoliv to je zavádějící) má podle mě většina lidí. A pokud máš dobré články, je normální, abys z toho měla alespoň odezvu k tvé vlastní osobě, když už nic.

    Osobně to vidím tak, že se odhalím až v situaci, kdy se mi to vyplatí s ohledem na jiné internetové projekty. Do té doby ne 🙂

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      To je také správný přístup. S projekty se pojí jména a pokud to jméno bude slyšet, projekt dostane jiný rozměr. Vskutku. A ano, exhibicionismus je jistě v každém z nás. Jen v někom více a v někom méně…

      Děkuji moc za komentář a za milou návštěvu! 🙂

  9. Beatricia

    Já obdivuji každého, tedy i tebe nesmírně, kdo vydá všanc své ego na jakékoliv sociální síti. Já pro sebe zastávám co nejpřísnější anonymitu v blogu. Nedokážu se virtuálně obnažit s dovolit náhled do mé osoby. Chci být skromně skrčená v koutku; stačí mi, když za mne hovoří moje grafická činnost. To je moje výkladní skříň.
    Napsala jsi překrásnou úvahu o tomto fenoménu, která mne hluboce oslovila a nenechala klidnou. ☼☼☼

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      Překrásnou úvahu? Ach… tak děkuji… 🙂 Moc mě těší, že se líbila. A opět… děkuji za krásný komentář, Beo!

  10. Ježurka

    Náhodou jsi se krásně a moc zajímavě rozpovídala a já osobně jsem ráda, že jsem tě našla (nebo ty mně?), já nevím. Já jsem pouze na blogu a FB, a to mi stačí. Co taky už v mém věku, ne? Přeji hodně úspěchů, ty na to máš!!!

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      Děkuji za podporu, Ježurko! 🙂 To je přesně to, o čem mluvím… já se tu nad každým komentářem usmívám a moje nálada pak leze k těm plusovým bodům a to teď potřebuji. Děkuji moc! 🙂 Ať už jsme se našly jakkoliv, jsem za to ráda!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.