Nira, příběh hračky, která žila mnoho životů

Nira, příběh hračky, která žila mnoho životů

Minule jsem vám představila panenky, které pamatují více, než já. Ale ty nebyly mojí nejoblíbenější hračkou (panenky mne nikdy nějak neučarovaly, protože díky staršímu bratrovi jsem měla v oblibě jiné kousky). Ovšem Otevřít článek »

Zkafování na druhou, aneb 2x brněnské Trhy kávy

Zkafování na druhou, aneb 2x brněnské Trhy kávy

Loni někdy touhle dobou (dobře, možná krapet dřív) tu měl přistát článek. A dokonce ne ledajaký! Měla to být reportáž… reportáž o jedné speciální kávové akci v Brně. O Trzích kávy 2016. Otevřít článek »

Mobilní kavárna, aneb káva vždy a všude

Mobilní kavárna, aneb káva vždy a všude

„Rozmohl se nám tu takový nešvar!“ Ó, ano. Od té doby, co jsem se dala dohromady s tím mým úžasňákem, ještě více mi začal vonět čerstvá káva. Ale opravdu čerstvá. Zrnková. Právě Otevřít článek »

Zpátky v sedle blogu

Zpátky v sedle blogu

Co na to říct. Člověk si vždycky myslí, že jde všechno dobře. Že bude stíhat, zvládat, nezapomínat… a ještě lépe… že se nezblázní. Ovšem, realita je pak někde úplně jinde. Člověk – Otevřít článek »

Vánoční trhy v Brně a zrádný vlak

Vánoční trhy v Brně a zrádný vlak

Tak se stalo, že jsme si s přítelem řekli, že by nebylo špatné absolvovat nějaké pěkné vánoční trhy. A taky že jsme jedny absolvovali. Byly to ty brněnské. Ovšem, to bychom to Otevřít článek »

 

Mobilní kavárna, aneb káva vždy a všude

„Rozmohl se nám tu takový nešvar!“ Ó, ano. Od té doby, co jsem se dala dohromady s tím mým úžasňákem, ještě více mi začal vonět čerstvá káva. Ale opravdu čerstvá. Zrnková. Právě namletá. A co hůře, ještě navíc mi taková káva začala i chutnat. Ovšem, víte, kde všude se dá takový šálek dobré kávy vypít? Všude!

Galdarian – druhá kapitola

V minulém vyprávění jsme se seznámili s Allen Whitovou. Mladou dívkou z New Yorku, která prožila cosi velmi podivného. Při jednom ze setkání se svým milým se však stalo něco velmi podivného. Jak to bude pokračovat dál?

Hračky, co pamatují více, než já

Je to zvláštní, ale je to pravda. U mě doma odpočívají tři hračky, které jsou starší, než já. Skoro + – o 35 let. Ještě moje maminka si s nimi hrála. A já jsem s tím pokračovala!

Galdarian – první kapitola

Je to tak. Rozhodla jsem se, že Galdarian, který jsem původně chtěla opravit a vydat, nakonec pouze opravím a znovu, v trochu pozměněné verzi, vydám na blogu. Ale nebojte se! S myšlenkou držet v ruce vlastní knihu si pohrávám stále! Teď ovšem, pěkně se usaďte a vychutnejte si první část příběhu!

Jak Mammut navštívil Hohe Wand II., aneb Video reportáž

Přináším ještě dodatečně stvořenou videoreportáž z via ferrata návštěvy Hohe Wandu, která během lezení vznikla. Zážitek to byl úžasný, což je myslím poznat i ze samotného videa.

Ostrovní zprávy, silný filmový zážitek pro silné povahy

Je to již nějaký čas, kdy jsem Ostrovní zprávy (The shipping news) viděla. Ale dlouho jsem si nesla silný zážitek, který mi tento film dal. Teprve nedávno jsem měla možnost znovu ho shlédnout. A zase jsem z něj byla unešená.

Postřehy pisálka I. – Jak napsat líčení?

Vzhledem k jistému dotazu, který je na internetu velmi často vyhledávaný a zároveň také jeho konečným cílem jsou, pro mne naprosto nepochopitelně, dva z mých článků, jsem se rozhodla napsat ještě třetí podobný. Konkrétněji: když někdo hledá „Jak napsat líčení?“ odkazy vedou, kupodivu, na Listy snů. Takže, teď mi dovolte, pohodlně se usaďte a já to líčení uvedu na pravou míru.

Kontratenor a kontraalt – dva rozdílné světy

V několika předešlých operních článcích jsem se zabývala také hlasy, nebo chcete-li, hlasovými obory pěvců. Zmiňovala jsem v seznamu dva, které bych tady nyní chtěla vyzdvihnout, protože jsou tak netradiční a krásné, že by byla škoda jim jeden článek, pěkně samotný a detailnější, nevěnovat. A nevybrala jsem je také jen tak náhodou. Mají totiž cosi společného. Jsou dokonale matoucí. Kontratenor a kontraalt.

Jak Mammut navštívil Hohe Wand

Spolu s přítelem jsme se ho ujali. Je malý, strašně roztomilý, je extrémně česací (vlásky má prostě a jednoduše dokonalé) a hlavně – jak jsme zjistili časem – je to nadšený cestovatel. Říkáme mu Mammut. Protože je to Mammut. A rozhodli jsme se, že spolu s námi bude cestovat. A kam vedla naše první společná cesta? Na ferraty do Rakouska!

Zpátky v sedle blogu

Co na to říct. Člověk si vždycky myslí, že jde všechno dobře. Že bude stíhat, zvládat, nezapomínat… a ještě lépe… že se nezblázní. Ovšem, realita je pak někde úplně jinde. Člověk – v tomto případě já – nestíhá a nezvládá všechno, co chce. Z toho je pak logicky mírně nesvůj a samozřejmě vyvedený z míry. Ovšem alespoň ne docela zblázněný. A aby toho nebylo málo, přijde do toho všeho ještě něco, co člověk nečeká. A to něco mu celý už tak nabitý harmonogram ještě více naruší. Ano – hádáte dobře. Tak nějak vypadal můj poslední půlrok v kostce.

Sacharóza a její náhodný vznik

Když jsem se dozvěděla, že existuje něco takového, jako je Trpaslicon, nejprve jsem vůbec nedoufala, že se tam nějak dostanu. Během času se to ale jevilo jako stále jistější a jistější, až se stalo, že jsem se pevně rozhodla, že na něj pojedu a začala jsem věci kolem toho důkladně zařizovat. To už jsem ale tvořila i svůj kostým. Když už, tak už, že?

Opera? A co operní pojmy?

K opeře samozřejmě patří nějaká slova, která jsou s ní spjata. Ani já jsem ale některým z nich moc nerozuměla. Proto jsem vzala do ruky knížku o opeře a četla. Teď vám tedy mohu představit nějaké základní, které jsem nedávno blíže poznala. (I když, některá už jistě znáte…)