Mammut se divil aneb Výlet na Děvín

S mým drahým přítelem jsme (ne)dávno navštívili vinařskou obec Velké Pavlovice. Díky soutěži od Vinia Velké Pavlovice jsem totiž získala voucher na degustaci vína přímo ve Viniu. Pro dva. Tak jsme se sebrali a na jeden víkend jsme vyrazili ven. Ovšem ve třech. Samozřejmě i s Mammutem.

Bez jídla to nejde!

Vyjeli jsme autem přímo do Velkých Pavlovic. Přijeli jsme tak akorát, abychom se v klidu ubytovali, a pak rovnou vyrazili na oběd. Díky strýčku Googlu se mi podařilo najít restauraci jménem Regent. Nejen, že jídelníček vypadal velmi slibně, ale zároveň byla i kousek od samotného Vinia, takže jsme to pak měli pár kroků.

Každopádně restaurace Regent určitě stojí za návštěvu. Porce byla veliká (jako celá Afrika? Chmm.. možná) a především chutná a kvalitní. Naprosto ideální před následnou degustací. Jedná se dokonce o objekt, ve kterém se rovnou můžete i ubytovat, nebo zde můžete využít i místního vinného sklípku.

Degusty, degusty…

Degustace samotná byla bohužel trochu slabší. Konala se přímo v „továrně“ a podnikové prodejně Vinia, která se nachází na krásné adrese – Hlavní 666. Než samotná degustace začala, nechali nás  ještě skoro čtvrt hodiny čekat. Někteří to už nevydrželi a dali si jednu sklenku na ukrácení dlouhé chvíle, a tak jsme s přítelem začali rozvíjet úvahy, zda to náhodou není jen geniální marketing (nechej čekat – prodej). Nakonec jsme se ale na prohlídku přeci jen dostali.

Sklenka růžového

Prvně jsme prošli celou továrnou, kde nás průvodce protáhl celým výrobním procesem vína. Ne, že bych už něco málo nevěděla, ale zase jsem si trochu upevnila znalosti o tom, jak se které víno vyrábí (no, je to věda) a hlavně jsem měla možnost to vidět celé v běhu. Samozřejmě, Viniium je moloch, takže se zde nedočkáte žádných „vymazlených“ výrobních procesů. Ale co se dá dělat. To třeba někdy jindy.

A pak přišla degustace, která mě osobně tedy velmi zklamala. Dostali jsme ochutnat jen ze tří vzorků. Sice pěkně od červeného, bílého a růžového, a k tomu jsme si mohli ještě několikrát dolít, ale bylo to trochu smutné. Čekala jsem od toho přeci jen malinko víc. Nebo vlastně – od takto megalomanské soutěže – možná ani ne. Ovšem já mám stále v paměti dokonalou degustaci na závěr prohlídky Louckého kláštera, kde jsme vzorků dostali pět a ještě to byly opravdu samé zajímavé kousky!

Burčák jsme sehnali.. a nejen burčák.

Mammut na Slunečné

Ale  to nebylo vše. Protože Velké Pavlovice jsou moc pěkné místečko, rozhodli jsme se vzít Mammuta a trochu se projít po okolí a samozřejmě, jak jinak, při tom někde získat trochu toho burčáku na večer. Já už si několik týdnů před tímto výletem totiž stěžovala, že jsem ten letošní pořád ještě neochutnala. Prvním cílem byla rozhledna Slunečná.

Jo. Slunečná. To mi naslibovali, že budu mít velký výhled! Že toho spoustu uvidím. Že se zahřeju na sluníčku!  Ale jak to pak dopadlo? Celý název rozhledny je jen jeden velký povedený marketingový tah. Místo slunce, tam všude byla jenom mlha! Sem byl rád, že jsem vůbec viděl tu rozhlednu.

Pohled na Slunečnou

Mammut má pravdu. Procházeli jsme vinicemi Velkých Pavlovic a skutečně jsme zjistili, že rozhledna tedy hold svému jménu rozhodně nevzdává. Alespoň ne dnes.

Rozhledna slunečná byla postavena v rámci projektu „Rozhlédni se a poznávej„. Tento projekt funguje jako spolupráce mezi městy Velké Pavlovice a Senice. Jedná se o spolupráci v mnoha a mnoha oblastech. Rozhledna samotná byla vybudována na cyklo-turistické stezce Modré hory ve Velkých Pavlovicích. Její součástí je i miloučké bistro, které můžete navštívit. Samotná rozhledna je 18,6m vysoká a vede na ní 75 schodů.

Rozhledna je opravdu fajn. Milá, malá, ovšem, budeme se na ni muset ještě jednou vrátit. Stalo se totiž, že jsme tam skutečně přišli v den, kdy nebylo slunečno a okolí jsme proto skoro neviděli. Jen tu mlhu. Ovšem nutno uznat, byla krásná. Ta mlha tedy. Asi nejpříjemnější bylo zjištění, že kousek pod rozhlednou bylo malé bistro. A ne jen tak ledajaké – dalo se v něm sehnat i pár moc pěkných kousků dobrého vína.

Děvín a hrad Děvičky a trochu té kávy

Druhý den jsme vyrazili do obce Pavlov a vyrazili jsme na výlet na kopec Děvín a zříceninu hradu Děvičky. Kopec Děvín je nejvyšším vrcholem zdejších Pavlovských vrchů a pyšní se výškou 554 metrů nad mořem. Má dva vrcholy. Na jednom je vysílač, ke kterému jsme také došli, a na druhém, nižším, byl náš hlavní a první cíl, hrad Děvičky (Dívčí hrady). Z vrcholu by mělo být vidět až do dálky 40km. No. Abych pravdu řekla, měli jsme stejný problém jako na slunečné, tedy problém „mha přede mnou, mha za mnou…“, takže jsme opět skoro nic neviděli.

Pohled na Děvičky

Hrad Děvičky je poprvé zmiňován v roce 1222. Z kdysi významného hradu, který pravděpodobně měl dvě verze (ta ze 13. stoletá stávala pravděpodobně kus od toho, který známe), zbyla jen zřícenina. I ta ale má svou úžasnou atmosféru.

Celý výlet byl bohužel trochu zamlžený. Podzim už se blížil v plné síle, a tak jsme zkrátka výhledy opravdu moc neměli. Ale to nám nevadilo. Mně osobně se v takovém počasí dobře dýchá. A obecně postupně zjišťuji, že podzimní počasí je pro výlety a túry naprosto ideální. Člověk se příjemně provětrá a navíc se tolik nezapotí.

Rozjímání nad kopcem

Cesta na hrad byla ovšem náročná, a to především proto, že celý krpál až ke zřícenině, byl pěkně zablácený. Člověk tedy udělal dva kroky nahoru a následně se pěkně sklouzl o krok níž. To nás ale nijak neodradilo a my nakonec hrad dobyli!

Dobyli, dobyli. No dobyli! Ale musím říct, že mi to zrovna po chuti nebylo! Představa, že ten, co mě zrovna nesl na batohu, spadne do bláta, opravdu nebyla příjemná! Bych se ušpinil! A rozcuchal!

Krásná zákoutí hradu

Vydáte se tam také?

No. Ano. Pokud byste se sem rozhodli vydat, možná doporučuji nejít zrovna chvíli po dešti, a když, tak je třeba vytáhnout opravdu kvalitní boty, které vám v úsilí pomohou a se kterými to přeci jen bude klouzat o trochu méně.

My se vyškrábali, pobyly na hradě, udělali si kávu (o tom více zde), a pak jsme se vydali už zpět k autu. Což nám samozřejmě také trochu trvalo, protože jsme se chtěli projít co nejvíc po kopci. Ale nakonec jsme se k auto dostali. Výlet to byl ale pěkný. 🙂 Budu na něj moc ráda vzpomínat. A hlavně doufám, že se mi podaří absolvovat ještě jednou, za trochu lepšího počasí.

Pro zajímavost, zde je celá mapa naší trasy. Nebylo to nic dlouhého, krásných cca 8km.

Celá naše trasa

I když, musím konstatovat, že tohle zamlžené podzimní mělo ohromné kouzlo, které by se zase s létem / jarem úplně vytratilo.

Comments

  1. Jan Turon

    Kdysi jsem jednou přecházel Pálavu od Mikulova …z hora i z díla při cestě pod skalami je to pěkný pohled vyhledy na Moravské moře – Nové Mlýny skály vinice…Určitě ještě jednou..Od školy jsme měli sraz po 23 letech ve Valticích s téměř brutalni ochutnávkou 30 druhů vín. To dál málokdo…

    1. Post
      Author
  2. Van

    Dali jste si pěkně do těla! Tuhle trasu (přibližně) jsem šla jen jednou, a docela ráda bych si ji někdy zopakovala. A navzdory mlze jste měli stejně pěkně, a fotky jsou díky mlze takové tajemnější… mají atmosféru.
    Co se vína týče, škoda že jen tři vzorky, ale zase lepší než drátem do voka. Aspoň vás pak nebolela hlava.
    A hlavně burčák, burčáček! Ten je pitelný opravdu jen jednou za rok, když je jeho čas. A tak doufám, že jste si pochutnali i na něm.

    1. Post
      Author
    1. Post
      Author
      Anděla Heřmánková

      My také pijeme hlavně na chuť. 😉 Ale dobré víno, je zkrátka dobré víno a jednou za čas si ho zkrátka dáme rádi. A ano, já to beru pozitivně. Já byla z výletu, i když byl zamlžený, nadšená! 🙂 Pozitivně to beru, i když to možná v článku úplně explicitně nezaznělo..

  3. beallara

    Moc pěkné povídání a jsem za něj ráda, kdysi dávno / před 30lety / jsem tam byla a také se mi líbilo.
    Moje dcera studovala vysokou hotelovou a co by dala za tři vzorky.
    Aby dobře uměli vnímat vína, chutě a všechny kouzla kolem vína, jezdili na povinné degustace, kdy měli i 30 vzorků denně.
    Jo a ta zákoutí…tak ta u mě vedou !

    1. Post
      Author
    1. Post
      Author
    1. Post
      Author
  4. Intuice

    Výlet pěkně veliký, určitě zážitky zůstanou navždy. Já na degustaci nikdy nebyla. Asi bych to ani neuměla docenit, nejsem vinař.
    Ses nebála, že Ti mamut spadne na té tabuli s Pavlovicemi?

    1. Post
      Author
  5. MarijaKes

    krásný výlet. S tou degustací jste sice byli zklamaní, zklamala vás i rozhledna, která slibovala sluníčko už ve svém názvu, ale i tak jste se protáhli. Na obou zříceninách jsem už byla, dokonce dvakrát. jednou za svobodna a podruhé se synem v rámci dovolené v Lednicích. Na vyhlídku bez výhledu se nezlob, třeba se někdy podaří podívat se tam znova. Přesně takovou mlhu jsme měli mi, když jsem se nesmírně těšila na internetem propagované přenádherné výhledy na Kehlsteinu. Hitlerovo Orlí hnízdo mne lákalo už hodně dlouho a tak jsem si splnila touhu se tam podívat. Cestovka mi sen splnila. Bez námahy, pěkně speciálním autobusem a pak zlatým výtahem tak vysoko…..srdíčko nedostalo, co očekávalo. Tak moc jsem se těšila. Víckrát už se tam nedostanu. Ale i tak byl 3 denní zájezd super.
    Letos o dovolené mne překvapila návštěva sklepů v Litomyšlském zámku. Nejen vlastní prohlídka, ale čekala nás degustace vína s posezením, kde nám nikdo do toho nemluvil a také jsme si víno pak koupili. Tedy vzali pod paži a zaplatili zase nahoře u vstupu včetně s odevzdáním použitých skleniček. To byl pro mne také zážitek. Omlouvám se za dlouhý komentář. 🙁

    1. Post
      Author
      Anděla Heřmánková

      Za dlouhý komentář se vůbec neomlouvej! 🙂 Naopak! Já si moc ráda počtu! Já se na počasí, ani na navštívená místa vůbec nezlobím. 🙂 Naopak, jak říkám, výlet byl úžasný… už jen proto, že ta mlha prostě měla neuvěřitelné kouzlo. Za výhledy se tam třebas vydáme jindy… 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.