Jak Mammut navštívil Hohe Wand

Spolu s přítelem jsme se ho ujali. Je malý, strašně roztomilý, je extrémně česací (vlásky má prostě a jednoduše dokonalé) a hlavně – jak jsme zjistili časem – je to nadšený cestovatel. Říkáme mu Mammut. Protože je to Mammut. A rozhodli jsme se, že spolu s námi bude cestovat. A kam vedla naše první společná cesta? Na ferraty do Rakouska!

Byl poslední den školy. Tedy, alespoň pro mě. Protože to byl přesně den mé poslední velké zkoušky v tomto semestru. Zkoušky z filosofie. Měla jsem naplánováno, že půjdu na zkoušku jako první – protože toho ráno stejně do té hlavy už moc nedostanu – a po ní, ať už ji udělám, nebo ne – se zvednu a vyrazím vlakem za přítelem. Tam se naautím a rovnou pak budeme pokračovat dál, směrem do Rakouska, na mé vůbec první zkušební ferraty a na Mammutův vůbec první výlet s námi.

Jak se k nám dostal Mammut?

Úplně nejdříve bych ale chtěla uvést věci na pravou míru. Jak se k nám vlastně Mammut dostal? Jednoduše. Když jsem pár dní před odjezdem na ferraty s přítelem mluvila po telefonu, dozvěděla jsem se něco jako: „Jo, a něco mám“ „A co jako?“ „Uvidíš, ale určitě to nebudeš chtít dát z ruky, protože to je strašně ňuňací“. A měl pravdu. Když jsem přijela a Mammuta uviděla, hned jsem se ho ujala (a ano, málem jsem ho už nedala z ruky. Ale jenom málem. Nakonec dala. Po dlouhém přemlouvání…). Shodli jsme se pak, že bude jezdit na cesty s námi, protože jeden člen výpravy navíc se přeci vždycky hodí.

Mammut: Rád bych podotknul, že v tom obchodě mi bylo prostě smutno. Když tam všichni ti lidé okolo mluvili o přírodě, o horách, o cestování a o výletech, tak jsem si umamutnul, že prostě budu chtít taky takhle jednou vyrazit! A tak se mi to konečně podařilo! Teď už můžu poznávat svět! 

Co je vlastně ferrata?

Možná ještě než začnu vyprávět, mám tu malou vsuvku. Když jsem prvně slyšela o ferratách, tak jsem si nedokázala pořádně představit, co to vlastně taková ferrata je. Proto malá exkurze. Via ferrata, nebo také zajištěná cesta, je cesta náročnějším skalním terénem. Existuje několik různých klasifikací obtížností terénu, kterým ferrata vede. Já se setkala s rakouským hodnocením, které začíná písmenem A (nejlehčí) a končí obtížností E. Pak ještě existují další klasifikace, třeba italské označení modrá, červená, černá. Jelikož my ale mířili do Rakouska, tak budu používat právě rakouské hodnocení, které je obecně i nejrozšířenější.

Via ferrata ale není klasická vyšlapaná cesta, nebo stezka, po které by se dalo normálně jít. Je to cesta, která je vytvořená přímo na skále pomocí zabudovaného ocelového lana, která vede až na vrchol kopce / hory / skály etc.

Cesty jsou rozděleny také na různě obtížné úseky. Nejméně obtížné ferraty jsou spíše tzv. „choďák“, tedy cesty, které není nijak těžké přejít a dokonce i bez jištění není problém je zdolat. Jak obtížnost stoupá, stoupá i obtížnost terénu. Více lezení, více míst, kde byste nejištění opravdu být nechtěli a více míst, kde už je třeba znát teorii toho, jak se správně na ferratě pohybovat. Pro konkrétnější a podrobnější popis nahlédněte sem: obtížnost ferrat.

Hohe Wand, ferraty a Mammut

My jsme měli naplánovaný výjezd na místo jménem Hohe Wand. Jeden z ferratových rájů v Rakousku. Na pořadu byly tři ferraty různých obtížností, většinou v rozmezí B – C, s pár úseky hodnocenými i jako D. Jednalo se o ferraty WähringersteigMödlinger KlettersteigWildenauersteig. Jeli jsme v pěti. Čtyřčlenná lidská posádka a Mammut. Z toho dva lidé, kteří ještě ferraty nezkoušeli vůbec (mezi nimi i já), jeden, který už něco málo na ferratách nalezl, a pak přítel, jakožto nejzkušenější z nás. On také celý výlet naplánoval.

Jak už to ale bývá, odjezd byl krušný. Posouval se a posouval se a posouval, až nakonec – když jsme právě nakládali poslední věci do auta – bylo už devět večer. Na místo jsme proto dojeli kolem jedné hodiny v noci. A tady začala ta správná bojovka s názvem „vybal a postav!“, tedy snaha vybalit to nejnutnější a postavit stan ve tmě, jen za svitu čelovky, měsíce a spousty hvězd. Akce se ale podařila a nakonec z toho byl správný cestovatelský zážitek! A teprve druhý den jsme vyrazili lézt.

První zajištěná cesta, Ferrata Währingersteig měla být pro nás jako zácviková. A tady proběhl můj první nástup na ferratu vůbec. No co říct. Byl to velice zajímavý zážitek. Už jen proto, že jsem zpočátku trochu tápala, protože nástup nebyl úplně jednoduchý. Já už sice byla trochu vycvičená ze skály, ale to vlastně také nebylo úplně dobře. Věřila jsem totiž víc skále, než lanu. A to by na ferratě mělo být naopak. Měla jsem proto chvíli pocit, že to tady pro mě začíná a končí zároveň. Ale naštěstí to tak nedopadlo. Neskončilo to. Nakonec se mi podařilo celou cestu zdolat a na jejím konci jsem musela uznat, že ferrata byla moc pěkná. Na vrchol jsem dolezla s příjemným pocitem dobře odvedené práce, který pak ještě umocnil úžasný výhled do krajiny.

Mammut: No jo, výhled do krajiny! Ale co mám říkat já?! Vždyť oni mě celou první cestu měli jen v batohu! To se mi vůbec nelíbilo. Oni se koukali po krajině a já… já jako nic? Tak jsem jim pak pořádně vynadal! Naštěstí to pochopili, a pak už mě nosili přímo na batohu. Dali mi jednu přebývající karabinu a už to šlo. Ale jestli mě ještě jednou jenom strčí do batohu, tak ať si mě nepřejou! 

Poté přišla na řadu ferrata druhá a s ní zároveň i první zásek. Zjistila jsem totiž, že být malá je sice chvílemi fajn, ale pak přijdou i chvíle, kdy vám vaše výška něco překazí. A ta chvíle přišla právě tady. Wildenauersteig je ferrata, která není jištěná lanem. Celá cesta vede jen po kramlích, které pravidelně trčí ze skály. No ano. Pravidelně. Ale pěkně daleko od sebe! Nástup byl fajn, tam jsem to ještě zvládla. Ale po prvních pár kramlích jsem zjistila, že z jedné na druhou prostě nemám šanci dosáhnout, a že není jiná cesta, jak ferratu přelézt. Tak jsme usoudili, že bude lepší tohle vzdát a raději se vrátit na začátek.

Samozřejmě, mrzelo to. Ale tady opravdu nebylo radno riskovat. Kdybych měla o pár centimetrů víc, nebyl by to problém. Ale tohle bylo prostě na mě moc. A tím skončil druhý den naší výpravy. Pak už jsme jen zapadli do kempu a odpočívali.

Poslední den a poslední ferrata. Ta nejhezčí a nejideálnější pro začátečníka. A dokonce i s nejkrásnějšími výhledy. Mödlinger Klettersteig byla jednoduchá a těžších úseků na ní bylo opravdu jen pár. My si tak díky tomu mohli zkusit, jak se na ferratě správně pohybovat.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jediné, co nám tenhle výstup komplikovalo, byla rodinka s třemi dětmi, která očividně šla jen tak kolem a řekla si, že si zpestří výlet nějakou tou ferratou. Bohužel ale nikdo z nich to pořádně neuměl, lezli pomalu (ano, a navíc lezli před námi) a my měli prostě nezlomný pocit, že zkrátka musí sletět. Nesletěli. Ale díky nim jsme ferratu, která měla trvat půl hodiny, lezli něco kolem hodiny. No co. O to více času na kochání!

A tím naše ferratové dobrodružství končilo. Až na to, že jsem měla pár záseků, kdy jsem se vyděsila a opravdu jsem chvíli nevěděla, jak dál, a až na tu ferratu, která zkrátka nebyla v mých fyzických silách, jsem si výjezd moc užila. A navíc měl opravdu ten účinek, který jsem od něj čekala. Nazvala jsem to hlavovyčišťovacím víkendem. A hlavu mi také dokonale vyčistil. Po všech těch školních peripetiích to už bylo třeba. Tak… snad zase někdy!

Mammut: A pozor! Jen abyste věděli! Mám vlastní facebookové stránky! Fotoreportáže z míst, kam se společně s mými kamarády podívám, dávám hlavně tam. Tak aby vám nic neuniklo, koukejte mi dát jednu Lajku! A to přímo ZDE

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedintumblrmail
rss

8 Responses to Jak Mammut navštívil Hohe Wand

  1. Intuice napsal:

    Z výšek mám respekt. Takže tam nahoru by mne nikdo tímto způsobem nedostal.

    • Le fille Ash napsal:

      Já také… ale jak jsem zjistila, je to o hlavě. 🙂 Nakonec jsem s tím problém neměla… a byl to úžasný zážitek.

  2. TlusŤjoch napsal:

    Pozdrav Mammutovi!

  3. Paráda! 🙂 Jste borci! 🙂 To musela být nádhera..:).

  4. Jarka napsal:

    Tak to věřím, že jsi školu a vše co s ní souvisí vyhnala z hlavy. Naplánovali jste si vskutku zážitkový výlet. Mě by na skálu nedostal nikdo. Je vidět, že závratěmi z výšek netrpíš a musíš mít i kondičku myslím, že lezení není žádná sranda. Přeji ti krásný čas léta, prázdnin a odpočinku!

    • Le fille Ash napsal:

      Zážitkový výlet to byl rozhodně. 🙂 Ovšem ono to ani nijak jinak s tím mým nejde. 😉 Ale já jsem za to jen ráda… děkuji za milý komentář a za návštěvu!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.