Hračky, co pamatují více, než já

Je to zvláštní, ale je to pravda. U mě doma odpočívají tři hračky, které jsou starší, než já. Skoro + – o 35 let. Ještě moje maminka si s nimi hrála. A já jsem s tím pokračovala!

Panenky mého dětství

O koho se jedná? Jsou to tři krásné panenky. Dvě kloubová miminka vyrobená asi v roce 1960. S těmi jsem si, pravda, moc nehrála. Zaprvé jsem panenkám moc neholdovala a zadruhé jsem je nechtěla poničit. Jsou opravdu strašně křehká, a když jsem si s nimi chtěla hrát, musela jsem být nadmíru opatrná. Naštěstí dodnes drží. Sice už si s nimi dávno nehraji, ale mám je alespoň vystavené. Je mi líto je někomu dávat. Kdo ví, co by se jim stalo. Jistě by na ně už nikdo nebyl tak opatrný, jako já. Proto zatím zůstanou hezky u mě. 😉 Jsou to dvojčátka. Holčička a chlapeček. Chlapeček už má zoubky!  Kdo se zadívá na jeho fotku blíže, tak je možná uvidí.

Ach, ty vlasy!

Ale pozor. Dvojčátka mají ještě jednoho sourozence. Panenku s nádhernými vlasy, za které by se nemusela stydět žádná Barbie! Dodnes jsou ve výborném stavu a stále se dají česat. Byla vyrobena asi kolem roku 1968, takže je mladší, než miminka. Měla ještě černovlasou sestru, ale tu nemám doma. Nevím proč, ale připsala jsem jí věk sedm let. A to mi zůstalo. Nikdy nebyla starší ani mladší.

S Aničkou, jak jsem tu starší sestru pojmenovávala nejčastěji, jsem si hrála nejvíc. Líbilo se mi, že jsem ji mohla česat, protože ty její vlásky jsou opravdu nádherné.

Nevím, ale mně se tyhle panenky líbí více, než ty, co se vyrábějí dnes. Sice nečůrají, nekakají, nepijí… ale to je právě to. Všechno si mohu představit. Takové panenky rozvíjely u dětí představivost. A když porovnávám dnešní obličejíčky s jejich (konkrétně s obličejíky dvojčátek) rozhodně se mi více líbí tyhle. Už jen proto, že byly malované ručně. Díky tomu jsou každý úplně jiný. Každé miminko bylo originální a to bylo na tom to krásné.

Dnes jsem vám představila má dvojčátka a Aničku. Tím ale nekončím. Mám doma více hraček, které bych vám chtěla ukázat. Příště se těšte na Niru. Kdo je to, co je to? To se dozvíte. 

Comments

    1. Post
      Author
  1. Dragell

    Přiznám se, že panenky jsem po mamce neměla, ale zdědila jsem tehdy mončičáky, kteří byli mými oblíbenými hračkami. Ty jejich palečky do pusy, to jsem zbožňovala. Měla jsem jich několik, některé velké, některé malé, různých druhů. Asi bych se měla podívat u rodičů, jestli náhodou ještě někde nezůstali 🙂

    1. Post
      Author
    1. Post
      Author
  2. supice

    Jojo, dětství bylo v tomhle super…v té představivosti bez hranic…kolo nebylo kolo, ale vznešený bílý oř, patníky byly překážky, kanály jámy…takže vlastně nakonec ani nešlo o to, jak ty věci doopravdy vypadají;)

    1. Post
      Author
  3. Joina

    Pane jo, některé až strašidelné trošičku. Z ničeho nic ožijí a co potom.
    Ale jo, jsou pěkné 🙂 a jak tam máš ty dvě panrnky vedle sebe babička má jednu podobnou tak jako malá jsem si s ní hrávala.

    1. Post
      Author
  4. Libby

    Kdysi byly panenky krásné, ne jak ty dnešní. Taky mám po sobě panenku i po dceři jsou všechny na půdě a čekáme, až nejmladší vnučka Alička trošku poroste a budou jí zajímat 🙂

    1. Post
      Author
  5. Intuice

    Fotky vidím, panenky jsou krásné. Já mám ve skříni dva medvědy, jeden je starý jako já, dostala jsem ho k narození, byl velký jako já, ale já jsem poněkud od té doby vyrostla. 🙂 🙂

    1. Post
      Author
  6. Vendy

    Do třetice všeho dobrého, hledala jsem příspěvky dole a ony ejhle, jsou nahoře. 😀
    Ještě jednou, krásné panenky! Já mám všechny mladší, než jsem. I když možná jsou skoro stejně staré, jak ty tvoje… 🙂

    1. Post
      Author
  7. Vendy

    Krásné panenky, opravdu kouzelné. A je moc dobře, že si je necháváš, protože je v tom kousek života a kus vzpomínek – kdoví, jak by dopadly, kdyby se dostaly k někomu jinému.
    Ty panenky jsou vlastně už i součástí tvého života, takoví němí průvodci.

    1. Post
      Author
    1. Post
      Author
  8. Vivienne

    Hezké panenky, mají své zvláštní kouzlo a tu největší možnou hodnotu! Docela ti závidím, u nás se nic takového nedochovalo. Panenky mne moc nebraly a zbylé hračky, s těmi se hrálo dokud jen trochu fungovaly. Přeci jen několik generací raubířů dá docela zabrat. 🙂

    1. Post
      Author
      Anděla Heřmánková

      Já také panenky moc nemusela. 🙂 Nejvíce jsem si hrála s věcmi po straším bráchovi. Ale tyhle mě dostaly. Ovšem spíše kvůli tomu, že už si s nimi hráli jiní. Líbilo se mi hrát si s něčím, co už někdo měl v ruce..

    1. Post
      Author
  9. Janinka

    To už jsou skoro historické kousky! 🙂 Doma opečovávám medvěda, kterého jsem dostala k prvním narozeninám. Nejstarší hračky, které u nás doma bydlí, jsou tátovo plechové autíčko bez kola a malý medvídek, plus mínus 55 – 60 let staří.

    1. Post
      Author
  10. Jarka

    Už panenky vidím a dokonce i ty zoubečky u chlapečka. 😉 S těmi panenkami by si mohla hrát moje generace, ale nikdy jsem tak krásnou neměla, zvlášť ta mrkačka s vlásky je úžasná! 🙂

    1. Post
      Author
    1. Post
      Author
  11. Jarka

    Jejda, ale kde ty fotky jsou?! Já tady vidím jen nápisy „… holčička, klučík, Anička…“ a nic víc. 🙁 Zkusím si tvůj článek otevřít v jiném prohlížeči, jestli není chyba v něm.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.