Agent Angel a nýmandí problém

Měl to být jen obyčejný výlet do Jindřichova Hradce. Jenže to ještě agent Angel 011 netušil, že to celé nebude nakonec jen tak. Začalo to jednou jedinou zprávou. Bylo v ní zadání úkolu a poznámka, že pan Nýmand je v držení někoho, u koho by rozhodně být neměl.

A tak Angel nelenil a začal dělat vše proto, aby pana Nýmanda zachránil. A jak to dopadlo? Povedlo se mu to nakonec?

Úkol na dnešní den. Získejte svou fotografii u sousoší Nejsvětější Trojice. Fotografii bez komentáře publikujte na sociální síti. Pokud úkol nebude splněn, Nýmand bude přetřen na hnědorůžovo!

Agent seděl u stolu a nervózně ťukal do hrany mobilu, na kterém stále svítila ta zpráva. Mobil se otočil několikrát kolem své osy. Agent nechápal. „Jaká nejsvětější trojice? A co sakra s ní!? Fotka? Někdy bych prostě nejraději…“ A pak ho to napadlo. „Mému vedení očividně začíná hrabat. Však já už si to zase udělám… pěkně podle svého“ Zachytil mobil, strčil ho do kapsy a zvedl se. Další dobrodružná mise začala.

Potácel se nějakou chvíli ulicemi města, ale nedostatek kofeinu ho už pomalu začal sžírat. Dříve, než by chtěl. Z vozidla svůj cíl už viděl, ale nakonec to stejně nešlo jinak. Usedl do zámecké kavárny a objednal si kávu. Rychle ji vypil a zmizel. Jako v nějakém levném apokalyptickém snímku po něm zbyl jen půl šálku kávy. A agent sám už byl zase na cestě za splněním úkolu.

13918904_1422627704430701_285526954_o

Vůbec nevěděl, co se stalo. Zmizení ze zámecké hospody nebylo jen tak. K sobě přišel kdesi na lavičce. Nedaleko zámeckého rondelu v Jindřichově Hradci. A jediné, co si z toho pamatoval, byla ztracená bota a černé rukavice. A jakési podivné bílé šaty. Hodiny ale neúprosně ukazovaly o hodinu víc, než když se na ně koukal naposled.

,

Nitky osudu se mu skládaly jako nitky do stavu. Sebral se a začal konečně přemýšlet, co dál. Ale ani tak to neměl jednoduché. Doháněl ho. Neúprosně. Už byl za ním. Věděl o něm. Utíkal, aby se mu schoval. Kdo? Hlad. Mr. Hlad.

13942672_1422731234420348_272578474_n

Agent už nevěděl, jak dál. Nakonec ale sebral veškerou odvahu a jal se zdrhat, jak jen to šlo. Nakonec se skutečně před mr. Hladem schoval. Do nedaleké krčmy, kousek pod věží. Tam se posilnil na poslední úsek cesty. Snědl dokonce i kameninový talíř. Sklo už ale ponechal jeho vlastnímu osudu, protože úkol ho už zase volal dál.

13884476_1422814301078708_1186399529_n

Nakonec vše stihl. Včas. Fotka byla vyfocena a zjevila se přesně tam, kde měla. Pan Nýmand byl zachráněn. Agent už se radoval. Úkol splnil, teď už si konečně bude moct užít tu dovolenou. Jenže, to by to nesmělo být tak jednoduché. Přišla další zpráva.

Nýmandovi nebude ublíženo. Ale co bude s paní Nýmandovou? Zadání úkolu zašleme zítra.

Na to už agent neměl síly. Proto se sebral a ulehl. Zítra zase bude náročný den. A byl. Hned po probuzení zapípala další zpráva.

Další úkol pro Angel011: Vyfotografujte se v Bechyňské bráně, napodobujíce libovolné zvíře. Fotografii opět publikujte.

Agent dojídal lžičku po lžičce svůj čokoládový krém z mascarpone a znovu vejral do mobilu. „On se vážně pomát!“ Zakroutil nevěřícně hlavou Angel a málem při tom převrhl skleničku. „Fajn. Tak teda jo.“ Kliknul na tlačítko „Challenge accepted“ a ušklíbl se. Škodolibě. „Tohle mu jen tak nedaruju!“ Zarputile bloumal městem. Opět. Tentokrát ale s trochu jiným jménem – Tábor. Krásné, historické bylo. Pravda. Skoro dokonce chvílemi cítil, že má jen jedno oko – a bum do bříška! (Ne, ne. Do oka…). Ale jinak hledal a hledal. Jediné, co se mu přihodilo, byla naprostá vlna historie, která ho pohltila a stáhla. Z tohoto času. Pryč. Do minulosti.

13957392_1423461154347356_1873330184_n

Agent, když se mu v hlavě zase rozsvítilo a když vystřízlivěl z toho množství požitého vína, se dál procházel městem. A myslel na Nýmanda. Jaký je milý… Mírumilovný… A nevinný. Přece to nenechá jen tak. Tvář se mu zkřivila, když se zamračil. Ani nevěděl na co. Možná na celý svět. Kopl do kamene, který po ulici skočil žabku a… Pak je uviděl. Proslulou dlažební bažinu! A v ní… Ano! Udělal krok zpět. Uviděl je tam, jak tam jen tak sedí. Obří žáby! Obří Nýmand! Tyhle nejsou tak… Rychle se chtěl schovat, ale už bylo pozdě. Žáby za ním vyrazily. Měl je v patách. Cítil jejich chladný dech a studené vlhké jazyky, jak se ho už málem dotýkají. Běžel jak nejrychleji uměl…

13987067_1423512241008914_287533772_o

Stejně mu to ale nebylo nic platné. Dohnaly ho. Jediné, co v tu chvíli mohl udělat, bylo skočit do nedaleké díry. Rozeběhl se a padal. Níž a níž. Pořád dál. Ale s kým se tam setkal, to ho skutečně překvapilo. Sice tam nebylo téměř vidět, ale obrysy Lucifera se mu ještě podařilo rozpoznat. Musel se odtud dostat. Vzpomněl si na úkol. „Musím odsud k bráně. Musím odsud k bráně! Jsi zvíře! Jsi zvíře!“ A tu se to stalo. Přímo z pekla se přemístil pryč. Viděl bránu. Ale… Viděl ji nějak divně. Necítil se ve své kůži. A teprve pak mu to došlo. Tak úpěnlivě se totiž upnul na to, že je zvíře, že se z něj tak trochu zvíře stalo. Stal se, pravda sice trochu podivnou, ale stal se sovou.

13942421_1423582397668565_1629127566_n

Turisté, kteří právě šli kolem, byli v šoku. Rodinka z německých končin celému divadlu přihlížela s vytřeštěnýma očima. Většina z nich si pak z celého výjevu nepamatovala nic, ale otec rodiny ano. Stejně jako jeho objektiv.  Tento samý očitý svědek pak vyprávěl téměř všem na potkání, že viděl člověka, jak se zjevil uprostřed ulice a následně se proměnil v batoh. Svědek je nyní k nalezení na nedaleké psychiatrické klinice, dle všech dostupných informací.

Agentovi ale tato podoba nevydržela dlouho. Brzy se zase vrátil do své lidské formy. V hlavě měl trochu vymeteno, ale co naplat. Není divu. Každopádně, na mobilu našel další zprávu.

Fotografie propustene pani Nymandove dodame do hodiny.

A fotka skutečně přišla.

13950870_1775737235974013_1140459465_o

Agent odcházel pryč s pocitem dobře odvedené práce. Teď už bylo jen na něm pana Nýmanda i s paní Nýmandovou vyzvednout a dovést domů. Byly to náročné dva dny. Ale opět se prokázalo, že agent je člověk činu a že zvládá vyřešit jakoukoliv krizovou situaci jednoduše, rychle a s umem jemu vlastním (to, že při těch myšlenkách šlápl do jediné louže, která byla přímo uprostřed ulice, to už se do výčtu nepočítá.) Rodinu vyzvedl a nutno poznamenat, že od té doby se už zase o něco málo rozmnožila. Naštěstí ale, nic zlého už se nikomu z nich nestalo.


Ano, drazí čtenáři, zde vidíte, jak to dopadá, když jeden dá popud k aktivitě a druhý se toho chytne. Aneb, když jsem odjela do Jindřichova Hradce a okolí na pár dní s rodinou (o tom konkrétněji v jiném článku), díky příteli jsem zkrátka měla o zábavu postaráno.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Celá Nýmandí rodinka

Když mi přišla první smska, bylo jasné, že to nemůžu nechat jen tak. A nenechala. A tak vznikl agent Angel a případ unesené paní Nýmandové a pana Nýmanda. Nutno uznat, oba jsme se při tvorbě nakonec neskutečně bavili. Alespoň k něčemu jsou ty moderní technologie dobré. Celá tato akce totiž vznikala jen přes zprávy na facebooku a přes smsmky. Nu, hlavně, že jsou oba Nýmandi v pořádku. Bylo by mi líto, kdyby jim kdokoliv ublížil.

Comments

    1. Post
      Author
    1. Post
      Author
    1. Post
      Author
        1. Post
          Author
  1. Jarka

    Ty žáby a brána u hradu Kotnov, jsou mi nějaké povědomé! 😉
    Vidím, že jsi se výborně bavila a strávila tak krásné dva letní dny.
    A jako bonus ještě vznikl tento článek s napínavou zápletkou. 🙂

    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      Bavila. 🙂 A jak říkám, stačí jedna jediná zpráva a pak už to jde samo. 🙂
      A ano, určitě ti povědomé být musí… 😉

    1. Post
      Author
    1. Post
      Author
      Le fille Ash

      Jo, však to taky agent ještě týden po tom trávil! 😀
      A ano, jsou. Pěkně se Zdendovi v rukách rozrostli… 😀

      1. Post
        Author
    1. Post
      Author
    1. Post
      Author
  2. Jannie

    Páni :D. Hodně jsem se při čtení bavila. To by mě nikdy nenapadlo. Dalas mi popud na nějakou takovouhle akcičku, fakt paráda :).

    1. Post
      Author

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.